Život (nejen) v Anglii českýma očima

IKEA + Masterchef Joseph

2011-01-01T09:56:00.003Z

26.12.2010 – IKEA a dneska vaří Joseph (aneb opět dvakrát o jídle)
Né tedy, že bychom nedělali nic jiného než jedli, ale trochu to tak přes svátky vypadá.

Boxing Day (2. svátek vánoční) spousty (většina?) Angličanů nakupují ve slevách. Jelikož nakupující moc nejsem, vydali jsme se alespoň do IKEY. Joseph má opět dojem, že by se mu odtamtuď něco hodilo do pokoje (i bez toho však už jeho pokoj vypadá jako z jejich katalogu, i když plouvoucí podlahu má odjinud).

Výhodou IKEY je i to, že má celkem dobrou (nejspíše mírně dotovanou) restauraci. V ní jsou navíc ve všední den slevy pro držitele jejich rodinné karty – za kartu nic neplatíte, nemusíte ji vlastně ani registrovat). Anglická snídaně o šesti položkách s neomezeným čajem/kávou vyjde na 99 pencí, takže jsme se před „procházkou“ prodejních prostorů nejdříve vydatně posílili. Tentokrát prošla prohlídka celkem dobře (tedy s relativně malým množstvím položek) a bez rozepří. Joskův zájem se směruje na novou postel, vymyslel, že kdyby si pořídil novou, mohl by mi dát jeho starou (odkud jinak než z IKEY), takže já bych mohla vyhodit mou monstrózní (2 metry na 2 metry, takže zabírající víc než půl pokoje a s matrací vážící tolik, že ji mám co zvednout) postel s rohem okousaným psy (samozřejmě Browniem, Pepper radši pečené výrobky). Tato výměna se mi naštěstí podařilo zažehnat s tím, že nás na jaře očekává návštěva babičky a dědečka z Egypta a ani jednoho z nich si na nafukovací matraci dost dobře neumím představit. No, alespoň mám dost času na vymyšlení toho, jak mou současnou postel po kouskách dostanu do recyklačního střediska (s kostrou to půjde, ale ta matrace!).

Večer opět vařil Joseph (tedy já měla dovoleno loupat a krájet cibuli, což stále nejsou jeho oblíbené kuchyňské činnosti), tentokrát jídlo mexické

Recept naleznete zde:
(http://www.manana.cz/vareni/recept_odkaz.php?&recepta=49 – v naší verzi placky nesmažíme, jen je před plněním dáme na pár sekund do mikrovlnky – ony tím trochu změknou a dají se pak lépe tvarovat).
A výsledek zde:

IKEA & JUNIOR MASTERCHEF

Another visit to IKEA (and their restaurant). The food prices on weekdays are great (and hot drinks are free) – I think we will have to change our shopping routines.
No major purchases this time but Joseph has plenty of plans for the future.

And another junior masterchef in the evening (although I was allowed to peel and dice onions J). Bon apetit!

Dva dny, dvě místa, dvě vánoční tabule - 2 Two Days, Two Places, Two Christmas Dinners - 2

2011-01-01T09:37:00.005Z

Anglický vánoční oběd - 25.12.
Tak jsme se 24. najedli tak, že si člověk říká, že už snad nikdy jíst nebude, čekal nás však ještě první svátek vánoční, čili hlavní vánoční den pro Anglii.
Zákaz pro H kontaktovat nás nadále platí (vyprší v dubnu), ale vzhledem k tomu, že se teď dává dohromady a chová relativně normálně, dohodli jsme se, že anglický vánoční oběd stráví Joska s ním (bohužel to funguje tak, že i když Joska souhlasí, že se na něj jde podívat, trvá na tom, že nechce jít/zůstávat sám, takže jako odhadovač stavu H chodím s ním – na druhou stranu mám alespoň větší jistotu). H se snažil, dokonce den předem připravil vlastní brusinkovou omáčku (vaří se to stejně, jako marmeláda). Takže tohle je anglický vánoční oběd (většinou se jí tak kolem jedné odpoledne před královniným projevem, dárky si děti rozbalují už ráno, jakmile se probudí – moc toho tedy ze Štědrého večera většinou nenaspí):

Krůta s nádivkou
Opečené brambory (předem trochu předvařené, aby byly pěkně moučnaté)
Malé párky obalené ve slanině, tzv. pigs in blankets („prasátka v peřinách“)
Růžičková kapusta
Tradičně kořenová zelenina (mrkev, petržel – ta naše byla trochu středomořsky smíchaná se žlutou paprikou, cibulí, česnekem a trochou olivového oleje, což je asi opravdu chutnější)
A omáčka k masu (gravy)

Když tohle člověk sní (i malinkou porci), tak už se mu opravdu nechce hýbat – ale cestu domů jsme zvládli.

PS1: Pro ty lépe zasvěcené. Neobávejte se, jde opravdu jen o Joskovu občasnou návštěvu. Nezměkl mi mozek, nehodlám si nic rozmyslet a určitě nehodlám zapomenout patnáct let pekla.

PS2: Musím si postěžovat na (dobráka) Pepře. Jak skončil Josephův dort, o tom jsem už psala. Bohužel stejný osud potkal i naši vánočku (i když asi půlku jsme napřed snědli). Budu muset opravdu dávat naše pečené výtvory někam výš/uzavřeně/bezpečněji. I když, jak psala Eva, alespoň je vidět, že dobře pečeme a že to chutná. ;-)

And now the second part of the Christmas dinner – the English way.
This time with a home-made cranberry sauce (although Joseph did not have much faith in it to start with and brought a shop bought jar, just in case).
It would not be Christmas without silly crowns / hats.

PS: I already mentioned what happened to Jos‘ birthday cake. Well, the Christmas sweet bread ("vánočka“) met the same destiny – although we managed to eat at least half before Pepper got his paws on it. Really – have to get better organised when going out.

Dva dny, dvě místa, dvě vánoční tabule - 1 Two Days, Two Places, Two Christmas Dinners - 1

2010-12-30T20:18:00.005Z

Vánoce poprvé aneb česká vánoční večeře

Ve středu večer 22. jsem se cestou stavila vyzvednout kapra a hned jsem se najednou cítila úplně vánočně. Dokonce i o trošku víc, než když jsme předešlý víkend na bobech přivezli domů z B&Q stromeček (za sněhu a ledu jsou boby mnohem lepší přepravní prostředek než auto na letních pneumatikách). Protože v té době již stromečky nikdo nekupoval (Angličani je mají již od konce listopadu či začátku prosince), byly za poloviční cenu. Nákupu stromečku jsme odolávala dost dlouho (ne, že bych ho nechtěla vůbec, spíš tomu, abychom ho kupovali tak brzo), přece ne však tak dlouho jako loni, kdy jsme vyrazili pár dní před vánocemi, prošli asi pět prodejních míst a narazili na tři skorostromečky (i když po řádném nastavení, otočení, podepření i ten náš vypadal skoro vánočně). Takže tentokrát se zdobilo již (pro Josepha teprve) osmnáctého.

24. jsem sice ještě byla dopoledne v práci, ale už jsem tedy měla produktivnější dny. A odpoledne vypukly naše přípravy. Polévka a řízky z kapra (mimochodem, otevřela nám ve městě polská prodejna, takže ten letošní kapr (čerstvý, zabitý) stál jen něco málo přes pět liber (vloni jsem do něj díky chybějící konkurenci investovala celých 17) a bramborový salát.

Stůl zdobily tradiční anglické vánoční rachejtle (crackers – zase něco, o čem nemám ani ponětí, jak by se to řeklo správně česky, takové ty balíčky, co mají uvnitř papírovou korunu, rádobyvtipný vtip, hádanku, hračku – v těch našich většinou z umělé hmoty, ale v některých třeba z Harrords s překvapeními za několik set a malou prskavkou), ubrus z vánočního papíru a pár ozdobených pomerančů a jablíček. A pak už jen dárky. Myslím (a doufám), že na všech frontách zavládla veliká spokojenost. Joseph župan od mamky od Štědrého večera skoro nesundal. A já dostala nejen ohromnou krabici čokolády, ale zároveň i hru na Wii, abych ty extra kalorie mohla zase nějak ztratit.

Ty vánoce jednoho ale zmůžou. / Christmas is a hard work.

Je libo čokoládu? / Life is sweet (I also got a Wii Fit game to compensate).

Czech Christmas dinner

Carp soup (made with head/tail/cut-offs from the carp)

Clean the carp bits listed above (more or less anything left after cutting the carp into pieces suitable for the main course) and boil in salty water until the meat on the head of the carp is soft (there comes your stock).

Melt a bit of butter and add some grated carrots and parsnips. Once soft, cover with stock.

Prepare “bechamel” from butter and plain flour and thicken the soup. Season with salt/pepper. Some people blend the veg or sieve them, we don’t. One interesting thing is that most Czech kids hate the carp soup (reminds me of British kids relationship with brussel sprouts). I am lucky. Jos loves vegetables and because of sweetish taste coming from the carrots, he likes this soup (and he loves the sprouts too).

Potato salad

Boil unpeeled potatoes – once cold, peel them

Boil a couple of carrots (and a celeriac and a parsnip if you are partial to it – we are not) and a couple of eggs

Cut potatoes into small squares (in CR, there are special cutters for this, but a knife will do)

Optional: Make some home-made mayonnaise (when I was little, there would be also an argument whether it is acceptable to buy your mayo – my Dad would insist that not, to give him credit, he would also make the fresh one, my mum would be quite happy getting it from the shop – she had plenty of other things to get on with, anyway). Perhaps it is a male thing and Joseph has learnt fast because we now make our own mayo for the Christmas potato salad too

Cut gherkins, onions, carrots (other veg, some people also add soft salami) and add to the potatoes, then comes in the mayo and a bit of salt and pepper. Voila. There are hundreds of recipes for potato salad and each person probably things that the one made by their family is best (how else!). One Czech website even run a competition earlier this year and some of the entries did not sound at all Christmasy to me (olives anyone?).

Carp in breadcrumbs

Simple – cut the carp into portions (some people marinate it for a day or two in garlic / salt / …. as they believe it helps with terrible small bones – this really makes you appreciate eating cod where you do not risk an A&E trip). Season the carp with salt (unless already marinated in salt).

Wrap in flour - egg - breadcrumbs. Fry. As Jos says, it is really a carp schnitzel (except the taste, texture and those bones).

Vánoční pracovní

2010-12-25T19:42:00.001Z

Tak trávím dopoledne Štědrého dne v práci a zrovna mi došla zpráva od jednoho spořitelního družstva, se kterým jsem měla během roku dost do činění.
Spořitelní družstva umožňují lidem spořit, pak z úspor členům poskytují půjčky, jednu věc, kterou však podle místních finančních zákonů dělat nemohou, je mít loterii. A tahle organizace si právě asi vytvořila nový eletronický podpis, protože pod přáníčkem vidím – „Úspory – Půjčky – Loterie pro členy; pak jméno instituce; Finanční ústav, kterému na vás záleží.“ Ale ne. V rámci vánoční nálady si asi nechám řešení jejich loterie až do nového roku, moc by je asi nepotěšilo, kdybych jim bleskově odpověděla: Vážení ..., moc děkuji za kartu, ale cože to děláte s tou loterií? Tak abyste s ní radši skončili a rychle si změnili všechny vaše dokumenty.“ A zrovna když si mysleli, jak tím budují vztah s regulátorem.

Den ve Skotsku

2010-12-25T19:16:00.003Z

Jak jsem (naštěstí) nešla na party 2 - Edinburgh

Zámek v Edinburghu
Temže při příletu zpět do Londýna

Tak jsme opět měli Away Day našeho (den mimo kancelář, který se koná tak jednou za rok, kdy zabereme konferenční místnost v nějakém hotelu či restauraci a pojednáváme o strategii a tak podobně). Protože je půlka našeho oddělení ve skotském Edinburghu, je to také příležitost zařadit pár „zábavných“ poznávacích her (tzv. icebreakers), ty letošní naštěstí docela ušly, šlo jen o stavbu co nejvyšší věže z papíru. Je to také trochu výmluva, jak dostat všechny lidi na jedno místo (většinou tedy do Londýna, do Skotska jsme se shromažďovali poprvé) před vánoční party bez toho, aby to nevypadalo, že organizace moc utrácí. To je mimochodem celkem dobrý nápad, protože den předtím vyšlo v novinách, jak FSA utratila přes milion na vánoční party (to říkal titulek, kdo četl dál, dozvěděl se, že v tom případě nešlo o letošní party, ale o party za posledních šest let, takže náklady na zaměstnance byly asi třicet liber). Ale takhle se náklady na letenky/hotel počítají do nákladů na školení a ne zábavy (to je ale účetnictví !!!).
Party měla být pravá skotská s tancem Ceidlidh. V rámci organizace toho, kde by přebýval Joska (což je snadnější díky jeho kamarádům) a hlavně zvířectvo (Suzie by samozřejmě jednu noc vydržela, ale s psisky je to horší, takže by celá party stála tři dny hotelu pro psy), jsem se radši rozhodla po Away dni letět večer přímo zpátky domů. Ve Skotsku ještě byly pozůstatky sněhu, ve troše volného času, než jsme začali, se mi podařilo vyfotit Edinburgský zámek, a celý den docela ušel. Při zpátečním letu na letiště London City byl krásný výhled na osvětlený Londýn, zachytila jsem si to kolem Temže, v jednu chvíli byl i skvělý pohled na London Eye, ale než jsem zase vyndala telefon, úplně mi utekl.
Jaké bylo rozhodnutí vráti se už v úterý výhodné, se ukázalo až druhý den. V Londýně mlhy a při té příležitosti London City velice rádi zavírají (nám tak jednou díky tomu uletěl spoj z Paříže do Káhiry). V práci nás bylo celý den asi jen pět (všichni ti, co nejsou na společenské akce) a zbytek lidí v ten den vůbec nedorazil, protože v Edinburghu celý den čekali, až se zvedne mlha.

Mikulášská St Nicholas' Party

2010-12-25T18:56:00.002Z

Mikulášská
Pár obrázku z Mikulášské, o které jsem již psala. Pořadí oblíbenosti aktivit u našeho stolečku bylo zdobení perníčků > zdobení pomerančů > zdobení jablíček. Joska celou dobu skvěle pomáhal, ani trochu nehudroval. Místo zdobení bílkem s cukrem jsme nakonec měli malá barevná zdobítka, takže se děti ani moc nezamazaly.
Mikulášská byla krásná – s pefektním Mikulášem, čertem i andělem. I když Joskovi se zdálo, že čert mohl klidně i víc strašit (ale to je spíš tím, že mu je 15 a ne 5). A nakonec spousta písniček, které mě vrátili od dvacet (opravat třicet) let zpět. Skvělé.
Blog Pavly (http://spoon.bloguje.cz/869967-rok-se-s-rokem-sesel.php), která to vše organizovala, čtu už celou věčnost, takže bylo zajímavé potkat ji i jinak, než virtuálně.

St. Nicholas‘ Party
Some pictures from the St. Nicholas‘ party that I mentioned earlier. It was great to meet Pavla (http://spoon.bloguje.cz/869967-rok-se-s-rokem-sesel.php) who organised it in person, I have been reading her blog for ages. Joseph was good and helped the whole time without any complaints, he even set up our table on his own. The kids loved decorating the gingerbreads most, closely followed by decorating the oranges (Christingles), the apples were slightly less popular (so I should still be juicing them for weeks).
The party was really fun, great people, excellent music (taking me back so twenty – thrity years) and of course St. Nicholas, a devil and an angel.
Hope they will look for volunteers next year as well.

Perníčky Gingerbread

2010-12-25T18:43:00.002Z

Perníčky
Pár fotek z pečení a zdobení perníčků na Mikuláškou, kterou pořádá jedna velice šikovná maminka Pavla pro české a slovenské děti na jihu Londýna (tedy Mikulášská je na jihu Londýna, děti a rodiče jsou odevšud možně). Pomáháme s Joskou u zdobení perníčků a jablíček/pomerančů.
Na seznamu (http://www.prozeny.cz/recepty/recepty-a-vareni/vanocni-cukrovi/18327-michal-pece-skvele-mekke-pernicky) jsem našla výborný recept na měkké perníčky, takže se nemusí péct týdny předem. Přepisuju pro případ, že by nám tu stránku odstranili (za rok to budu zase určitě hledat). Takže:
350g hladké mouky (používám bez problemu normální „plain flour“)
150g cukru moučky
70g hery (používám tuk na pečení ze Sainsbury’s, popřípadě anglické nesolené máslo)
2 vejce
Půl lžičky sody
3 lžíce medu (trochu jsme rozehřáli v mikrovlnce)
4 lžíce kakaa
1 lžíce perníkového koření (tak praví recept, to jsme neměli a Jos si koření užívá, tak jsme použili asi ¾ lžíce mletého hřebíčku, ¼ lžíce skořice a 1,5 lžíce mletého zázvoru – anýz Jos zamítl, že mu vůbec nevoní).
Po upečení pomazat rozkvedlaným vajíčkem.
PS: Naše jídelna opravdu není tak studená, aby Joska musel mít čepici ;-).

Gingerbread

We are to run a Gingerbread/Christingles store at a St. Nicholas‘ Party organised in South London by Pavla for Czech and Slovak kids. So here are a few pictures. The recipe that we used is great as the gingerbread can be eaten more or less straightaway without waiting for weeks for it to get soft.
It goes:
350g plain flour
150g icing sugar
70g baking fat / unsalted butter
2 eggs
½ spoon bicarbonate of soda
3 spoons honey
1 spoon of gingerbread spice (that is what the recipe says, we used about ¾ spoon ground cloves, some cinnamon and 1.5 spoons of ground ginger).
Mix everything, let rest in a fridge till the next day and then cut/bake. After taking the gingerbread from the oven, paint them with egg mixture (it makes them lovely shiny).
PS: And no, our dining room is not that cold that Joseph would need to wear a hat :-).

10.12.2010

2010-12-25T18:38:00.002Z

Jak jsem nešla na party 1
V pátek 10. jsme měli v práci vánoční oběd/večeři. Je to jedna příležitost v roce, kdy můžeme skončit dříve a všichni vyrazit do restaurace, která byla zamluvená už týdny napřed. Tentokráte to byla italská s ohromnými porcemi (snad největšími, jaké jsem kdy viděla). Když jsem dokončila předkrm, říkala jsem si, že to by už stačilo. A jejich porce pizza Calzone jsou přímo neuvěřitelné, tak jsem si to radši vyfotila. Angličani mají při této příležitosti vyměňovat si dárky, ale ve stylu Secret Santa (Tajný Santa). Vylosujete si jméno kolegy/kolegyně, pak jim máte koupit dárek do x liber (letos to bylo pět, loni deset, záleží na momentální náladě), dáte ho do společné tašky/krabice, aby se nevědělo, kdo co od koho dostal, a všichni se velice „baví“ při sledování rozbalování dárků – některé jsou legrační, některé trochu neslušné, od každého trochu. Můj dárek nejdřív vypadal, jako že někdo do tašky naházel levné vánoční ozdoby (opravdu ty nejlevnější, co jim zbyly) a bublifuk (?), pak se pod tím naštěstí schovávaly dvě pěkné voňavé svíčky (i když, jak se říká o tom darovaném koni a zubech ...).
Shodou okolností mi na stejný den (ale večer) přišla pozvánku na party na Českém centru (za překlady občas pošlou nějaké volňásky či pozvánky). Skoro jsem přemýšlela, že bych možná šla, když Joseph pravil: „Já bych šel s tebou.“ Trochu mě to překvapilo, ale měl to chlapec asi promyšlené, protože pak přidal: „Ale víš, že budeš potřebovat nové šaty na party a make-up, protože na oblek do práce to asi není.“ Takže jsem to zvážila ještě jednou a pak si radši užila klidný večer.

Porce pro Otesánka. / The biggest Calzone I have ever seen (and eaten).

Christmas lunch and Christmas Party 1 (Not) – Our work Christmas lunch – we went to Italian (La Figa in Crossharbour) which serves the biggest portions I have aver seen. Their calzone must be more than 40 cm across, unbelievable (and also tasty). I really thought I would never eat again (wrong of course, there was a snacky dinner). Another opportunity for „funny“ Secret Santa – quite unusually I got assorted sticky Christmas decorations, bubbles (the type the children play with?) and lovely two candles. Luckily this year there were not „entertaining“ presents such as blow-up breasts (an ideal Secret Santa present, especially when made to serve as a cup holder etc.) or similar novelties.

It just happened that I had an invite for a Christmas party at the Czech Centre for the same date – an evening with Christmas biscuits, sandwiches, carols, etc. – as the e-card promised. Joseph seems to be fairly good at psychology and swaying me in his preferred direction as rather than saying “Do you really want to go,” he applied a completely different strategy: ”I would come with you (it started at 6pm) but you know you will need to get some new party dress and make up. You do not have any and you cannot really go in your work suit”. That resolved my dilemma, given how I “love” shopping (I can handle supermarkets or shopping for presents etc.) but clothes shopping for myself is a bit of a no-no, we both stayed home – and what a nice evening it was.

Slepice Hens

2010-12-24T19:57:00.002Z

At one point we had six lovely hens happily living in their house / running in their run (restricted there after last year’s visits by Mr/Mrs Fox).

Then there were weeks of rain (or at least it seemed that way) and the run turned into a mud bath. This disagreed with one of the hens and so there were five.

Then there was a sunny autumn day and as all the veg had been already harvested, I decided to give the hens a bit more freedom for the day and let them free in the whole garden. Unfortunately, Mr/Mrs Fox decided to visit on the day and when we came home from a short shopping trip, there was one poor chicken sitting, clucking on the kitchen window and then a lot of chicken feather all over the garden). So now there was one.

We are getting some more hens in January as they do not really like to be on their own and the rehoming charity does not have any until the new year so the poor clever hen (the rest obviously were not in her league and did not have the idea of flying high up) has to go through the frost and snow on her own.
Před začátkem všech patálií. Before all the troubles.

Na blátě. Our poor girls after the rain.

A pod sněhem. And under the snow.

Nejdřív jsme měli šest slepiček – po loňských návštěvách lišek bohužel omezených na jejich kurník a výběh, ale přesto vypadaly spokojeně (a jejich prostor byl tisíckrát větší než v předchozím životě ve klecích).

Pak nám tu týdny pršelo (nebo to alespoň vypadalo jako týdny), výběh se proměnil v bahniště a s jednou slepičkou to nějak nesouhlasilo, takže slepiček najednou bylo pět.

Počasí se trochu vylepšilo a já se rozhodla děvčata pustit do zahrádky, všechno již bylo stejně sklizené a jim se tak líbí pelichat se ve hlíně. Zašli jsme ve stejnou dobu do obchodů a, když jsme se vrátili, na okně u kuchyně kdáká jedna slepice a po zbytku zbyla jen trocha peří. Navštívila nás opět nějaká liška. Na druhou stranu si říkám, že alespoň slepice odnesla celé, ne jako loni, když přisli sousedi, že našli slepičí hlavu (co s ní mám asi tak dělat?). Tak byla jen jedna.
Jelikož se slepicím nelíbí přebývat samostatně, od spolku, který je zachraňuje z klecí, v lednu dostaneme další (můj návrh tuto poslední slepici předat kamarádovi, který slepice má, a s touto epizodou chovu skončit, byl Joskou zamítnut). Mezitím tato poslední chytrá slepice (není to ale oxymoron? – ty ostatní asi nenapadlo vylétnout si trochu výš) statečně přestává všechny mrazy a sníh sama.

Sníh

2010-12-24T19:51:00.004Z

Jahůdky v zahradě den před prvním sněhem. Už pěkně mrzlo. / Strawberries in our garden the day before the first snow (pretty frozen, as you can see).

Naše zadní zahrádka pod sněhem. / The back garden.

Ta přední tedy takhle nevypadá o moc jinačí. / And the front one.

Už první den sněhu se zastavili všechny autobusy. Cestou z práce jich stálo sedm za sebou. / No buses today.

Zatímco v Čechách je sníh (a mráz) normální a očekávanou součástí zimy, v Anglii nás všechny letošní zima štědrou sněhovou nadílkou pěkně zaskočila (a to už dvakrát). Poprvé sněžilo na začátku prosince a dokonce i u nás v Kentu napadlo nevídaných třicet centimetrů. Děti se radovaly, protože jim zavřeli školy (i když ta Josephova oddolávala o den a půl déle než ostatní v okolí), dospělí už méně, protože to mimo jiné znamená – problémy na silnici (nikdo nemá zimní pneumatiky – tedy kromě kamionů z kontinentu – a silničáři jsou tak zaskočení, že po celé dny nemohou vyjet sníh vyklízet), problémy s veřejnou dopravou (když je to nejhorší, autobusy nejezdí vůbec, vlaky také skoro ne). Výhodou je i to, že se v práci toleruje zimní oblečení a obuv (např. botasky protože anglické kozačky, mimo jiné jen dámské, jsou pro ozdobu a ne ochranu před zimou).
Některé společnosti sněhu využívají jako výmluvy na všechno. Zrovna jsem pracovně uháněla jednu společnost, která nám měla odpovědět tak před dvěma týdny, sdělili mi však, že odpovědět nemohli, protože se už tři týdny nedostali do kanceláře. I když jim ta výmluva tedy neprošla.
Už v listopadu se mi podařilo koupit boby (sice modré, ale jinak úplně takové, jako byly za nás, i s brzdami, na které jsme byli tenkrát velice pyšní), takže je Joseph s kamarády při první vlně sněhu pěkně proháněl.
Když začalo padat tento víkend podruhé (během pár hodin napadalo přes třicet centimetrů), Joska pravil, že to vlastně není vůbec taková legrace, když prší o prázdninách, takže kvůli tomu ani nezavírají školu (člověk nemůže mít všechno).
Velikánskou nevýhodou této poslední sněhové vlny bylo, že tu zavřeli většinu letišť (a týden před vánocemi není opravdu nejlepší doba). Kupodivu nejrychleji na předpovědi počasí reagovala společnost British Airways, která lety zrušila už před tím, než dopadla první vločka – takže proti BA teď hrají nejen velké pravděpodobnosti stávek, ale i podivná rozhodnutí o provozu – asi s nimi opravdu nebudeme v budoucnosti rezervovat.
Z letišť tady na jihu nejlépe dopadl Luton a ze společností asi Wizz. Zrušili jen lety v sobotu odpoledne a večer (kdy měla přiletět i mamka), zato však ji hned přebookovali na neděli ráno (a v pořádku dopravili).

Kdo měl ze sněhu asi největší radost je Brownie. Létá po zahradě jako blázen a líbí se mu, jak se sníh odráží. Vydržel by to celé hodiny.

Brownie, Satelite Brownie - Satellite

2010-12-24T19:44:00.002Z

We took Brownie for his annual booster jab a couple of weeks and seeing his boisterous nature, the vet set off highlighting the benefits of castration – not only on health grounds but also the chance of it making Brownie slightly less “excitable”. Brownie had his operation last week and he seems to have handled it really well. The picture is him a day after the surgery, he was given a collar to stop him from licking the wound. The collar lasted exactly one day (and only lasted that long because on day one he was still a bit funny after the general anaesthetics) but luckily there were no complications even after the collar was battered/eaten off. So for a day we called him “Satellite”.

Asi před dvěma týdny byl Brownie na očkování a pan veterinář využil tuto příležitost k vysvětlení výhod kastrace. Ze začátku se soustředil na výhody zdravotní, když si však povšiml Brownieho živosti (jak by mohl jinak), přidal i možnost, že by to naše psisko mohlo i trochu uklidnit. Zákrok tedy proběhl minulý týden. Brownie dostal speciální umělý límec, aby si ránu nelízal. Den jsme mu tedy říkali Satelit. Jen den, protože druhý den ten límec, který měl nosit týden, už rozbil (jak to ty límce dělají, to je na nějaké třasořitky). Ale vše se dobře hojí a za pár měsíců uvidíme, jestli bude náš Brownie klidnější.

Spectator advertising campaign Reklamní plakáty

2010-12-24T19:37:00.001Z

I really liked the ad campaign that Spectator ran this autumn.

Tohle jsou fotky reklamní kampaně novin Spectator s dobrými (a často pravdivými) poznámkami.

15 (30.10.2010)

2010-12-24T19:32:00.002Z

S dortem tentokrát Joska pomáhal. A co se nám nestalo. Po dozdobení jsme si každý vzali kousek a pak se vydali do města. Dort jsme nechali “bezpečně” na sporáku (úplně vzadu). Když jsme se večer vrátili, po dortu nikde ani stopy, jen alobal, na kterém seděl, byl uprostřed kuchyně. To si Pepper dal.
No comment.

Joseph requested “rum-flavoured” cake and even helped with decorating. We had each a slice after finishing and then set off for London with the cake “safely” hidden on the back of the cooker. When we got in, there was only the baking foil in the middle of the kitchen, not a sight of a crumb from the cake. Hope Pepper enjoyed it (at least we managed to taste it first).

Návštěvníci podruhé Visitors 2

2010-12-24T16:38:00.002Z

Návštěva z Německa

V září jsme opět přivítali Joskovu školní návštěvu z Německa, kde byl v červnu již podruhé. Opět to bylo děvče, opět více do obchodů a Madame Tussaud než památek, ale týden uběhl celkem rychle a zábavně. V jednu dobu u nás přespávalo pět dětí (2 z Německo, Joska a tři spolužáci) a do Londýna (již výše uvedené Madame Tussaud, Oxford Street a Chinatown – památky děvčata zamítla) nás vyráželo sedm. V týdnu jsme si také zašli na kuželky (bowling) a rodiče Joskova spolužáka zase vzali všechny děti bruslit.
Takže tentokrát jen pár fotek.
Závěry z týdne –
Děvčata ráda nakupují (i když mě to nikdy nedrželo) a v Bluewater vydržela dva večery x Chlapci se Bluewater vyhýbali (občas tam zajdou, ale za hodinu jsou obvykle venku.
Chlapci jsou do Playstation / Xboxu – Děvčata dávají přednost Wii

German school exchange
A few photos from the week of visit of Joseph’s German exchange partner Antonia. During the week we had quite a lot of kids visiting, there was 7 of us on a trip to London (no other adults allowed). As usual with teenagers, the visitors were more into shops and Madame Tussaud (that seems to be a hit with everyone) than sightseeing. We had a really good week and did quite a few fun things (especially in comparison with our usual work/school schedule).
The girls (Antonia and her friend Hanna) absolutely loved Bluewater and spent two evenings there (without boys of course who usually give up about an hour there). So my generalisations for the week:
a) Girls love shopping (especially clothes, especially if expensive) – Boys are much more targeted in their shopping (and faster)
b) Boys prefer to play Xbox or Playstation – Girls prefer to play WII (both got plenty of outings during the week).

COSTCO

2010-12-24T16:31:00.002Z

We finally took the plunge and signed-up for the second best wholesaler after Makro – Costco (although since we signed up, Joseph has been finding many advantages of Costco over Makro). When we went first time, we were like: “Look, look, look at that; that is so good. That works out so cheap.” And that is before mentioning the American sizes (and prices) in their restaurant.
As a result, we now have (amongst other things) a box of concentrated washing powder that should last some 4.5 years, plenty of diet coke, a massive keg of pretzels and many other lovely delicacies.
Preclíky a pro porovnání velikosti plechovka Coly. Our new favourite snack (with a can of Coke for comparison).

Narazili jsme také na prkénka JOSEPH.

And some JOSEPH chopping boards.

Do Makra jsme se zatím nedostali (už by to i šlo, jen zorganizovat pár mých faktur), ale zapsali jsme se do podobného obchodu nazvaného Costco. Při první návštěvě to bylo to samé: “Koukej na tohle. A co tadyto. To vyjde na polovinu ceny v supermarketu.” A to už ani nemluvím o amerických porcích a cenách (i když omezeném výběru) v jejich restauraci. Takže teď po několika návštěvách máme krabici prášku na prádlo, který podle mých výpočtů vydrží tak 4,5 roku, aviváž tak na rok a půl (ne tak velká, jako spíš koncentrovaná), nepočítaně koly a ohromnou nádobu plnou prezlíků (ne českých, takových těch zamotaných).

Visitors 1 Návštěva 1 Lada & Lada

2010-12-03T15:09:00.003Z

Visitors 1 : Lada and Láďa
After a long break, we finally had some more visitors. Lada and Lada (Lada and Láďa in Czech so slightly less confusing) stayed with us for about a week in late August. It was great because after very long time I actually did some proper sightseeing again (realising that I have not been by places as Trafalgar Square for years). Wing’s Chinese in Docklands was a great success (I hope). We also went to the seaside – on one of the coldest August day possible and (while English people wore jackets, hats and wellies) Lada, Lada and Joseph swam in the sea (I must confess, I chickened out).

Návštěva 1
Konečně jsme po dlouhé době měli opět návštěvu – Ladu a Láďu. Byla to příležitost po dlouhé době se opět podívat na památky a vyzkoušet si jiný než pracovní Londýn. A bylo to skvělé, takže přemýšlíme, že bychom se tam s Joskou měli občas vypravit i bez návštěv – nepotřebujeme přece výmluvu. V deštivý a větrný den jsme se také vydali “na pláž” do Whitstable. A tak zatímco angličani se balili do bund, čepic a gumáků, Lada, Láďa a Joseph si šli zaplavat (já to tedy vzdala a namísto toho se snažila za slabého signálu řešit problém s kolegyní, která se rozhodla, že den mé dovolené je nejlepší dobou k dotazům o jedné firmě).
Takže, děkujeme moc za návštěvu, moc jsme si vás užili. Kdo je další?

Businessman Joseph

2010-12-03T15:04:00.002Z

Jos trading
Jos has been for some time making some extra pocket money by fixing things, re-selling things for his friends, ordering stuff for them from Amazon and charging for the privilege, spotting things at car boot sale and then selling them online but this summer he started more serious business. He buys CDs/DVDs from car boot sale for as little as possible (never going above 25p per disk – he is getting very good at haggling) and then selling them online. This means that we now tend to return from car boot sales with the car boot half full with disks and spend most of Sunday afternoons entering the barcodes from disks onto a website that buys them. Then you just box the disks up and the company sends a courier to collect them. And two weeks later Joseph receives a nice fat cheque in the post. His record for one week so far (one Sunday, two boot sales) was a profit of £160 – not bad. Only pity that the weather is now getting worse and this cannot be done all year round.

Josephovo obchodování
Joseph už si nějakou dobou přivydělával opravami různých elektronických hračiček, prodáváním/kupováním věcí přes internet pro kamarády (má na to i sazby), výhodným nákupem na burze a pak prodáním online (za server za pět liber na amazonu dostal čtyřicet), ale tohle léto začal vážnější podnikání. Na burze začal co nejlevněji skupovat cédéčka (nejde nad 25 pencí za jedno a stal se z něho docela tvrdý smlouvač), která pak prodává po internetu. Takže se z každé burzy vracíme tak s půl kufrem auta disků a většinu nedělního odpoledne strávíme zadáváním čárových kódů. Pak už to jen všechno dát do krabice a, když má disků víc než sto, což je skoro vždy, společnost pro to i zdrama pošle až do domu kurýrní službu. A za pár týdnů mu přijde šek s platbou. Nejvýhodnější týden to byl zisk asi 160 liber (sice jeden den, ale dvě burzy) a průměr je tak kolem stovky. Škoda jen, že se nám teď bude horšit počasí a že to není podnikání celoroční.

Brownie and Pepper Brownie a Pepř

2010-12-03T14:58:00.002Z

Brownie and Pepper– at their best
So that you do not think that Brownie only causes trouble, here are some pictures to show him on his best (and cutest behaviour). How could you be angry with him? And so that Pepper does not feel left out, there is one of him and Joseph.

Brownie a Pepř– nejen potíže
Abyste si nemysleli, že Brownie jen zlobí, tady je pár obrázků, když se chová dobře (a roztomile). Jak by se na něj člověk mohl zlobit (dlouho)? A aby to nevypadalo, že zapomínáme na Pepře, mám dnes i jednu jeho fotku.

PYO Vzpomínky na léto 2: Nasbírej si

2010-12-03T10:02:00.002Z

PYO
So we can grow our fruit and veg (we love doing that and especially the brussel sprouts are looking great), buy it in a supermarket (better quality, higher price), buy it in a market (mostly much lower price but most of it will not last more than a day or two) or through the summer you can pick your own at selected farms.
We surely made a good use of this. There is a PYO farm in Wilmington right next to the car boot sale (how convenient for us). We made quite a few visits for strawberries, gooseberries (funny thing is that English people do not really like gooseberries, they only use them for cooking so on all three gooseberry visits we were the only people picking them), raspberries and sugar snap peas (unfortunately we were too late for asparagus). Joseph usually spends the whole picking time refilling his tummy so we really get a good value for money.
Once we get home, Joseph tends to spend the rest of the day (and the next one) making strawberries with whipped cream (from a tube) and vanilla sugar.

PYO čili Nasbírej si své vlastní
Takže občas si nějaké ovoce a zeleninu vypěstujeme (letos se zvláště daří kapustě), nějaké nakoupíme v supermarketu (lepší kvalita, ale vyšší ceny) či na trhu (ceny vskutku lidové, tedy většinou, ale trvanlivost tak do dvou dnů, nejde totiž o trh farmářský, ale spíše lidí, co odněkud skupují nestandardní ovoce/zeleninu, které by nešlo prodat v supermarketech). V létě je to však jiné. Po celé Anglii (tedy té venkovské) jsou farmy, kde si člověk může nasbírat, co jim zrovna dozrává či dorůstá. Máme jednu výbornou poblíž (hned vedle jedné z burz) a letošní léto jsme tam byli skoro každou neděli.
Člověk dojede, zaparkuje, u budky sdělí, co by tak chtěl sbírat (na té naší je hlavně všemožné ovoce, chřest, hrách, dýně), dostane košíček a už se sbírá. Když se nasbírá, kolik člověk chce, pán/paní u budky to zváží, zaplatí se a vitamíny jsou vaše. Výhodou je, že se platí až podle hmotnosti při odchodu (a naštěstí hmotnosti košíčku a né nárůstu té vaší). Takže člověk může pěkně ochutnávat. Joseph většinou ochutnává tak, že je jeho košíček při odchodu skoro prázdný (aby té návštěvy pěkně využil, nejspíš sní alespoň dvakrát tolik, co si odnášíme). Naše hlavní návštěvy letos byly pro jahody, maliny (ostružiny odmítám kupovat, protože tu rostou všude plané), hrášek a hlavně angrešt. Kupodivu asi po čtyři týdny, kdy dozrával angrešt, jsme byli na políčku s ním vůbec jediní – angličanům syrový vůbec nechutná.
Po příjezdu domů se pak Joseph další dva dny bavil výrobou jahodových pohárů se šlehačkou s vanilkovým cukrem. A že jich udělal pár.

Memories of summer 1 Vzpomínky na léto 1

2010-12-03T09:30:00.001Z

Brownie and “camping”
The start of the summer was lovely – nice and hot. We hence decided to take a little mini-holiday in the garden consisting of building our plastic swimming pool (some 10 feet long, so not bad) and a tent. However, we did not count on Brownie and his eagerness. He swimming pool was gone even before I inflated the floor, you would never believe how a dog could love the taste of plastic. The tent lasted a bit longer although the picture that you see already has Brownie-added ventilation in the roof. So unfortunately both the pool and the tent ended up in the bin. Next camping will be Brownie-free.

Brownie a „stanování”
Měli jsme krásný a velice teplý začátek léta, takže jsme se toho rozhodli využít a postavit si na zahrádce bazén (asi tak třímetrový) a stan. Nepočítali jsme však s Browniem a jeho chutí pro cokoli plastového (či látkového / koženého, kabelového, ...). Bazén měl v sobě díry dřív, než se mi podařilo nafouknout podlahu. Stan vydržel o trochu déle (ale mluvíme tu o dnech spíš než týdnech), i když ten na obrázku už má také Browniem vyrobené střešní větrání. Takže bazén i stan skončily v popelnici. Příště budeme stanovat bez Brownieho.

Sourdough Kváskový chléb

2010-12-03T07:29:00.002Z

Rye bread (sourdough)
While many visitors to Britain enjoy English bread (I am talking about the one intended for toasting – tasteless, colourless, flavourless; there are some other types which are edible), I am still missing “proper” bread.
Proper meaning rye (which as my research discovered is not pure rye but a mix of wheat and rye).
So after making pepper, paprika, grilling spices, … breads in my breadmaker, we found some excellent advice on making starter (it only takes 3 days) and then the actual sourdough bread. (http://www.rivercottage.net/recipes/river-cottage-sourdough) Our first trials took place in winter/spring and due to my energy saving policies did not go too well (the starter needs temperature around 20 degrees Celsius to grow) but the summer lot went much better (although the pictures are of our first starter and the first loaf of the sour dough bread).
Joseph finds it really amusing because when you add flour to the starter (mix of water and rye flour), it is called “feeding” it. So we call the starter our pet and he asks whether I fed the pet.

Normální (kváskový) chléb
Zatímco některým lidem (včetně mamky a Honzíka) anglický chleba celkem chutná, jedna z věcí, které mi občas chybí je „pořádný“ chleba. Pořádný znamená mimo jiné s kůrkou a hlavně s trochou chuti.
Posledních pár měsíců se nám sice dařilo péct chleba tisíce chutí – tak třeba pepřový, s grilovacím kořením, s vločkami, s olivami; ale teď jsme narazili na pořádné recepty na kvásek a kváskový chléb.
První pokusy (viz obrázek) probíhaly v zimě a díky mému programu spoření plynu se kvásku moc nedařilo (musí mít kolem 20 stupňů a náš termostat byl v různých částech dne na 17 (když tam nejsme) a 19 stupních), ale teď v létě je to už jiná. Kvásek jen letí.
Josephovi se líbí, že při každodenním přidávání mouky do kvásku se říká, že se tento krmí. Takže o kvásku mluví jako o našem dalším zvířátku. Recept na kvásek je zde http://domacipekarny.dama.cz/recept.php?r=3483.

Joseph's savings Pokladnička

2010-12-02T17:13:00.002Z

Coins machine
Many years ago we got a large keg of pretzels. Once the pretzels were eaten, this became Joseph’s collection box for smallest coins (mostly 1 and 2 pennies). And he collected and collected. A couple of weeks ago Joseph decided to get rich by cashing his collection (and it was not easy dragging the coins to the coins counting machine in the supermarket). These are pictures of his grand total.

Pokladnička
Před mnoha lety jsme si pořídili velikánský soudek plný preclíků. Preclíky jsme snědli (jelikož byl soudek opravdu veliký, trvalo to nějaký ten týden) a ze soudku se stala Josephova pokladnička na nejmenší mince. Mince se hromadily a hromadily, až se Joseph před pár týdny rozhodl, že nastal čas úspory zúročit. Soudek s mincemi jsme přepravili do supermarketu (a nebylo to vůbec snadné, vážil už nějaké to kilo), tam totiž mají mašinu na počítání mincí (sebere drobné a vrátí poukázku na hotovost – samozřejmě za určité procento). A tady jsou obrázky výsledků Josephova šetření.

Kitchen - Pizza Express doughballs Z kuchyně - minidamalánky

2010-12-02T17:02:00.003Z

Kitchen – doughballs
Another one of our kitchen experiments – this time Pizza Express dough balls with garlic dip, yummy, yummy. Sainsbury’s make a copy which is not as expensive as Pizza Express nor is it as tasty.
We managed to find a recipe on http://answers.yahoo.com/question/index?qid=20080823040333AAz8UEe and there we are (also using this opportunity to try out a new silicon board that I got from my mum – works really great).

Z kuchyně – minidalamánky s česnekovou pomazánkou
Tak máme tu další z našich kuchyňských pokusů. Restaurace Pizza Express má ve své nabídce velice dobré „minidalamánky“ (doughballs) s česnekovým máslem. Velice dobré, ale ne zrovna nejlevnější. Supermarket Sainsbury’s začal prodávat jejich kopii, která je cenově přijatelnější, ale zase už ne tak chutná. Joseph tedy na internetu našel recept na „originální“ produkt. Tady je pár obrázků (při této příležitosti jsme vyzkoušeli nový rolovací silikonový válek od mamky – funguje skvěle, nic se nelepí, takže po použití stačí rychlé otření, srolování a po ničem není ani stopy).
Recept (anglicky) je na http://answers.yahoo.com/question/index?qid=20080823040333AAz8UEe.

Jak jsem pěstovala angrešt Gooseberries

2010-08-13T21:02:00.003+01:00

Jedním z mého oblíbeného ovoce je angrešt. Jelikož už máme dvě jablůnky a švestku, které úspěšně rok po roce ovoce mají spousty, před pár lety jsem začala zkoušet právě i angrešt. Ostružiny nám tu rostou divoké, tak jsem k němu ještě většinou přidala maliník a červený rybíz, ty má zase oblíbené Joseph. Výsledky mého zahradničeni.

Rok 1 = dva angrešty zcela odmítly růst a uschnuly

Rok 2 = angrešty úspěšně zničené slepicemi a hlemýždi

Rok 3 = Hurá, uzrály nám první čtyři kuličky angreštu.

Jestli to takhle bude pokračovat, do deseti let nebudu vědět, co s tím vším angreštem dělat.

Gooseberries are one of my favourite fruits. We already have some pretty good apple trees, plum tree and blackberries (these are of course wild as almost everywhere in England) so many moons ago I decided to try some gooseberry plants as well. And it went like this

Year 1 - two gooseberry plants simply refused to grow and dried out

Year 2 - chickens and snails managed to distroy my second lot

Year 3 - Hooray, we harvested the first four gooseberries (and lovely they were).

If this trend continues, I am not sure what I will do with all those gooseberries in ten years' time.

Do toho ... England, England

2010-08-13T20:46:00.006+01:00

Tentokrát jen pár obrázků. Josephova příprava a výzdoba na MS ve fotbale. Bohužel šla brzy dolů.

Joseph's support (and decorations) made no difference to England's early exit from this year's World Championships.

Zahrada Garden

2010-08-13T19:32:00.003+01:00

Naše zahrádka byla už trochu přerostlá s keři tak kolem čtyř metrů. A tohle z nich zůstalo po dnu stříhání a dalším dnu drcení - díky Honzíkovi.

Our garden was getting "slighly" overgrown with bushes over four metres (hence no sunshine for us). And this is wha was left of the offending bushes (only the overgrown parts of course) after one day of cutting and one day of shredding (HSS has some excellent deals).

Brownie si užívá poslední hromádku před odvozem na recyklační středisko.

Brownie is enjoying the last pile before taking it to the recycling centre.

Náš odpad s ostatním zeleným odpadem na recyklačním středisku.

Our "bushes" joining the rest of the green waste at the recycling centre.

A konečný výsledek.

And the final result.

Co je přiměřené? What is reasonable

2010-08-06T14:09:00.002+01:00

Angličtina má jedno velice rozumné slovo, které se občas špatně překládá, ale u spousty věcí se hodí. Je to „reasonable“, tedy něco jako přiměřené, rozumné. Pomyslela jsem si na to ve spojení s knížkou, kterou jsem půjčila jedné kolegyni.
Viděla mě, jak ji jednou mám na stole u počítače, zeptala se, jestli je dobrá a pak si ji půjčila. Jelikož mě samotné její přečtení trvalo pár dnů, asi po dvou týdnech se jí ptám, jak se ji knížka líbila (jinými slovy „Nechceš ji už náhodou vrátit zpátky?“). Pravila, že se do toho nějak nemůže začíst. Asi po měsíci se ptám znova a ona odpověděla, že jí to jde opravdu pomalu. Nějak ji nenapadlo, že už by ji i mohla vrátit, když se jí do toho čtení nechce. Takže, do je přiměřené?

I like the term „reasonable“, Czech has some similar words but nothing that exactly fits my today’s rant – i.e. When is it reasonable to ask for your book back.

Nohavica v Londyne Nohavica in London

2010-08-06T13:35:00.002+01:00

28. květen 2010 byl důležitý (mimo jiné) ze dvou důvodů.
1) Za prvé se v České republice konaly volby a já byla poprvé zaregistrovaná volit na naší ambasádě.
2) Večer měl tu měl v South Bank Centru koncert můj úplně nejoblíbenější zpěvák – tedy Jarek Nohavica. O koncertu jsem se díky překladům dozvěděla ještě dříve, než byl zveřejněný na netu. Hned jsem tedy zakoupila vstupenky a jelikož to bylo opravdu brzo, podařilo se hned do první řady (ona to tedy byla teoreticky druhá, ale ta první je taková řada-neřada, jen pár sedátek, kolem nich nic, aby se tam vešli vozíčkáři).
Plán byl, že s Joskou půjdeme na koncert a pak odvolit (ambasáda zavírala v 22:00).
Do sálu jsme dorazili pěkně včas, až Joseph pravil, že možná ta první řada je trochu moc, zvlášť než dorazil zbytek publika. Nohavica zpíval česky, slovensky a polsky a, jak opět pravil Joseph, ani nepotřebuje sbor, protože obecenstvo stejně všechny písničky zná a zpívá s ním (i když bylo pár výjimek z řady novějších písniček).
I když bylo v sále zakázáno fotit, fotilo a nahrávalo se o sto šest (což mu na rozdíl od pořadatelů zjevně nevadilo). Skvělý večer, s přidávkami koncert trval dvě hodiny (takže z volení sešlo).
Tak jen pár snímků na připomínku.

28th May 2010 – two importants things happened on the day
1) The Czech elections took place and for the first time I was eligible to vote at the Czech Embassy (more about this later)
2) My favourite singer Jarek Nohavica had a concert in South Bank Centre. As I was lucky to find about this thanks to my tranlation work well in advance (in fact before anything was published on web), we (myself and Jos of course) managed to get tickets right to the first row (in fact second, but the first row really does not exist, it is a few seats with plenty of space for wheelchairs). The concert was great, Nohavica sang for almost two hours in Czech, Slovak and Polish and some of my favourite songs were included. As Jos said, he does not need a choir as everyone knows the songs anyway (and sings along). We were slightly concerted about the first row and you do stand out a bit (before the hall fills up), but it was great. While there is no photography allowed in the hall, everyone was taking pictures and recording, so here is something (courtesy of Jos) to remind us of the evening. As the concert went on for two hours, we missed the elections (or rather chose to miss as we did not fancy getting home at midnight) but it was definitely worth it.

Pondeli 31. kvetna Bank holiday Monday May 31

2010-06-11T14:08:00.003+01:00

Prvni a posledni pondeli v kvetnu jsou vzdy dny volna. Neni to vazano na zadne velke udalosti ci statni svatky, rika se jim "Bank Holidays" (cesky bankovni prazdniny) a stejne funguje i posledni pondeli v srpnu.

Prikladam tedy par obrazku z vydareneho dlouheho vikendu.

Kamaradi Joseph a Brownie. Friends Joseph and Brownie.

Zahrada jen kvete. The garden is in full bloom.

A tahle fotka je tu kvuli beze ze zahrady, ne pocitaci. And this one is here because of flours from our garden (not the computer).

Bank holiday Monday

Both May bank holidays are now gone. Above are a few picture from this lovely long weekend (we even had good weather).

23.kvetna May 23rd

2010-06-11T13:51:00.001+01:00

Neděle 23. května – České kino a opět mé auto

Občas teď překládám pro České centrum v Londýně (www.czechcentres.cz/london/novinky.asp). Většinou informace o jejich programu z angličtiny do češtiny, pár mých výplodů je už i na jejich webových stránkách. Oplátkou mi za to občas nabídnou lístky na některé akce. V květnu se tu pak konal festival filmů Karla Zemana a my dostali na výběr mezi Baronem Prášilem a Vynálezem zkázy. Oba filmy byly nadabované do angličtiny, takže to výběr neusnadnilo, ale jelikož se jednalo o projekce v neděli, tedy den předškolní, a Vynález zkázy začínal až po osmé večer, vyhrál to Baron Prášil.
Abychom si „usnadnili“ cestu (o tom ještě později, cestu tam to usnadnilo, zpět však nikoli), rozhodli jsme se do Barbican centra, kde se kino nacházelo, jet autem. Díky Joskově navigaci jsme dorazili pěkně včas s asi hodinovým předstihem, což nám poskytlo příležitost prohlédnout si celý komplex, který je mimochodem velice hezký – jsou tam kino, galerie, koncertní sály, velice drahé byty a Muzeum Londýna (do toho jsme tentokráte nešli). V kině se promítají spíše takové ty kulturní / umělecké / cizí filmy, než co právě letí. Vše je to pěkně upravené, venku se spoustou umělých jezírek, potoků a velikánským skleníkem uprostřed (proto ta Joskova fotka s přerostlými květinami, které člověk jinak najde v květináči).
Takže po prohlídce okolí, ochutnávce astronomicky drahé zmrzliny a limonády jsme dorazili do kina. Po vyzvednutí volňásků byl Joseph zpočátku skeptický a domníval se, že projekce bude nejspíše jen pro nás dva (zvláště poté, co jsem vysvětlila, že film je 49 let starý), ale diváků se dostavila celá kopa – a ne všichni měli nějaké české spojení.
Upoutávka před filmem byla také stylová z 50. let a věnovaná českým sklářům. A pak už Baron Prášil. Film se líbil, místy se kino i celé smálo (třeba při přeskoku z jedné dělové koule na druhou). Jen mi na konci došlo, jak se mění časy, když Joseph po promítání pravil, že oni ten film snad natočil kvůli jediné „agitační“ větě úplně na konci. Je tam totiž proslov, jak vesmír dnes již patří všem nám. Mně to ani tak nepřišlo, ale není Joska vyrůstal v jiném prostředí, připadalo mu to zvláštní.

Tak nasedli do auta a cestou diskutovali o tom, jak se dřív schvalovali filmy a jak všechna díla musela odrážet určité myšlenky. A diskutovali jsme a diskutovali jsme, až najednou mé „temperamentní“ autíčko opět úplně vypnulo (tentokrát uprostřed City, jediné štěstí, že byla ta neděle, takže jsme nepůsobili moc velkou zácpu). Jala jsem se auto tlačit k okraji silnici (byli jsme v prostředním pruhu) a čekat, až se znovu vzpamatuje (ze zkušeností víme, že když takhle náhle odejde všechna elektrika, do 5 až 30 minut se auto zase samo vzpamatuje). Hned se pár lidí nabídlo na pomoc, auto jsme odtlacili do krajního pruhu a čekali. Na pomoc se nabízeli další, jeden člověk si myslel, že je to určitě tím, že neumím pořádně startovat a vlezl přímo do auta, aby mi ukázal, jak se to dělá (nevím tedy, jak si myslel, že jsem tam dojela – asi to auto donesla?). Ale nejlepší byla jedna americká slečna, která se u nás zastavila. Povídá, co se děje. Tak vysvětlím, že se mi auto rozbilo a že odešla všechna elektrika. Tak na to odpovídá, že bych měla alespoň zapnout hazardní světla. Tak povídám, že bych ráda, ale bohužel, protože mi odešla všechna elektrika, tak nemůžu, a ona na to: „Víte, že je to ilegální jezdit s nefungujícími hazardními světly?“ No, tak jsme ji nechali chvíli kroutit hlavou a pak si Joseph vzpomněl, že mi Honzík říkal, že problém je asi kabel u krabičky s pojistkami. Uhodil tedy to krabičky s pojistkami a, světe div se, elektrika naskočila, my nastartovali a hnali se domů. Takže máme novou metodu oprav – praštit do krabičky s pojistkami (snad časem přijdeme na něco lepšího a spolehlivějšího).

Aktualizace: Při prohlídce krabičky s pojistkami (poté, co mi auto zhaslo celkem osmkrát během asi 20 minut) jsem zjistila, že měla volné víčko, které asi za něco tahalo. Krabičku jsem utáhla a už máme tři týdny bezproblémových jízd (jestliže tedy nepočítám, že mi mezitím upadl výfuk a byla jsem nucena vyměnit tři pneumatiky).

Sunday 23 May - Czech cinema and my car again
I have been doing some voluntary translation for the Czech centre in London (www.czechcentres.cz/london/novinky.asp) and in return they sometimes offer me tickets for some of their events. That is how we ended in Barbican going to see Baron Munchausen.
We decided to drive and as Joseph was a good navigator, we arrived rather early with allowed us to explore Barbican a bit. They have a beautiful massive greenhouse in the centre, it is more like a small botanical garden rather than anything else – hence the picture.
Joseph was rather sceptical about the movie and expected that we would be the only spectators (we were not, there were even some people without any Czech connection) and the film was pretty good – even getting a few laughs here and there. The funny thing was to see how things have changed (the movie was from 1961). The trailer was actually a short animation celebrating Czech glassmakers. The strange thing was that Jos said at the end of the movie that they must have made it so that they could use the final “propaganda” sentence that ended it all about how “the space now belongs to all of us …”. As he grew up in a different world, it sounded very different to him from me. But I agreed, it was a bit too much coincidence with this coming out in 1961.

Chatting, we set off for home. However, my car had a different idea. It completely died in a middle of the City. Suddenly, all electrics just went (not for the first time). Luckily, as I was trying to push it to the side of the road some people offered to help (it is not fun pushing the car and steering on one’s own). But the best thing happened a bit later. We sit with Joseph on a side of the road waiting for the car to come back to live (it works like that, simply “wakes up” in 5 to 30 minutes) when this young American lady stops by. She asks: “What is the matter.” We say: “Our car has broken down. All our electrics have gone,” to which she responded: “You must switch your hazard lights on.” So I say: “I would love to but all my electrics have gone, including hazard lights.” And she answers: “But do you know it is illegal to drive without hazard lights.” No, really? And I was just standing there for fun, NOT. Luckily as we were having this great conversation, Joseph remembered that when I mentioned this problem to Honza (as the car has been temperamental for some time), he asked the mechanic who said it is likely to be one of the cables in the fuse box. Hence Joseph kicked the fuse box, electrics started working and we set off. Moral of the story – if it does not work, hit it/kick it. It may just fix it.

Update: Since this eventful journey and another one, where the car “died” 8 times in some 20 minutes, I have discovered that the fuse box cover was indeed loose and probably pulling something a bit too much. I have tightened the box and I am pleased to say that we have had more than 3 weeks of trouble-free motoring (not counting the exhaust which fell off and the fact that while fixing it, the garage also had to change 3 tyres).

Miluju/nenávidím IKEU I love/hate IKEA

2010-05-24T14:11:00.003+01:00

Joseph miluje IKEU. Od jejich karbanátků s brusinkovou omáčkou, přes všechny doplňky a udělátka a samozřejmě i nábytek. Takže jsme se v sobotu již podruhé v průběhu dvou týdnů ocitli v IKEĚ za účelem vylepšení jeho pokoje.
Skončili jsme s novými roletami (ty co má nyní jsou jen papírové) a velkou skříní na TV, která měla více než 100 částí (a to nepočítám hřebíky). Návod sestával z 18 stran a asi 30 kroků (kam se hrabou letadélka). Joseph sestavení optimisticky odhadoval na hodinu a po čtyřech hodinkách jsme byli v cíli.
Mimochodem, rolety necháváme na příští týden.

Než jsme začali / Before we started

Pracujeme / Work in progress

Vysledek / Final result

Joseph loves IKEA. He loves the meatballs, he loves the bits and pieces they sell and he loves the furniture. So we went for the second time in two weeks looking for desk/wardrobe/anything that would improve his room.
We ended up with new blinds (the previous set I got him were made of paper) and a large TV cabinet. It had more than 100 parts (and I am not including nails), the instructions had 18 pages and some 30 steps. Well, 4 hours later and here we are ….
(The blinds can wait till next weekend)

Josephovo album Joseph's album

2010-05-24T13:54:00.005+01:00

Joseph si zalozil stranky, kde uklada vsechny sve fotografie. Naleznete je na:

Joseph's online photo storage:

http://web.me.com/joseph.hashim/Joseph_Hashims_Photos/Welcome.html

Na strance Photos jsou jeho oblibene fotky.

Na strance My albums se po kliknuti na mensim spodnim obrazku zobrazi vsechny fotografie (zatim 247).

Takze preji hodne trpelivosti pri stahovani.

Page Photos contains his favourite photos.

If you want to see all his photos, go to My albums and then click at the smaller (bottom) picture - as at this date there are 247 snaps there.

So good patience with downloading.

Hlášky 2 Overheard 2

2010-05-24T12:57:00.000+01:00

Tak jsme si jeli pro krmení pro naši havěť a cestou Joskovi povídám o tom, jak je jedna má kolegyně tak organizovaná, až se člověk bojí. Vše má naplánované, rozpracované, připravené. Zmínila jsem se, že než jsem ji poznala, tak jsem myslela, že jsem celkem organizovaná, ale teď už ne.
A Joskova odpověď (ještě pořád se směju, když si vzpomenu): „Ty jsi určitě ten nejvíce organizovaný člověk, kterého znám. Kdo jiný by viděl to, že jede na dovolenou, jako příležitost vytvořit pro své dítě dokument v Excelu.“
Musím se přiznat, měl pravdu. Před každou cestou dostane vytištěný dokument co, kdy, kde, jak. Ale asi se ho to trochu chytá. Porovnávali jsme včera dvě burzy a Joseph pravil, že jedna je mnohem lepší, protože tu druhou se nedá procházet systematicky.

So we were in a car driving to a shop to get some pet food, I was telling Joseph about one of my colleagues who is “scarily” organised. I told him that until I met her, I though I was pretty organised and on top of things myself but not anymore.
Joseph’s answer really made me laugh: “I still think you are very organised. You are the most organised person I know. You are the only person I know who takes going on holidays as an opportunity to design a spreadsheet for their child.”
Yes, he was right. I do design spreadsheets what to do / prepare / take with us before we go. I noticed it is catching on. There are two car boot sale locations nearby. Joseph said yesterday that he much more prefers one of them because with the other one it is not possible to go through it “systematically”.

Hlášky 1 Overheard 1

2010-05-24T12:41:00.001+01:00

V porovnání třeba s Londýnem není Joskova škola vůbec kosmopolitní, ale po porovnání s českými poměry by to člověka vůbec nenapadlo. Z našich rozhovorů vím o spolužácích z pěti kontinentů (zatím se nezmiňoval o nikom z Jižní Ameriky a Anktartidy).
Občas to chlapcům umožňuje zajímavé sledování jiných kultur či zvyků. Před nějakou dobou Joseph zpozoroval, že v jídelně museli zaměstnat někoho z východní Evropy, protože jim k obědu udělali knedlíky a parkrát se snažili jako dezert podávat studený puding (v Anglii se jí zásadně teplý a spíše jako „zálivka“ placky/dortu).
Tentokrát jsem se cílem sledování stala já. Jeden z jeho spolužáků má maminku z Ruska (komplikovaně i žijící v Rusku) a zrovna byla na návštěvě. A chlapec se Josky ptal, zda jeho maminka „také prochází a prohlíží všechny charita obchody, i když by si mohla dovolit ty věci koupit nové.“ Tak Joska přiznal, že ano.
Abych dokázala, že to není tak úplně pravda, rozhodla jsem si tento víkend úplně nové boty do práce. Mám také poukázku do řetězce Marks and Spencer na 25 liber, tak proč ne. Nákup byl naplánován na neděli odpoledne, dopoledne jsme ještě vyrazili na burzu. A co by čert nechtěl. Zrovna tam měli dvoje krásné nově vypadající lodičky v mé velikosti, dvě libry za pár. No, nekupte to. Takže důkaz nesprávnosti teorie o „našich“ nákupech nechám na jindy.

Joseph’s school is fairly cosmopolitan, I must say I am not aware of any of his class mates or their parents coming from South America or Antarctica but that is that, everything else seems to be represented.
Sometimes it provides an opportunity to analysing various “trends” and likely characteristics. Joseph told me that one of his class mates whose mum comes from Russia asked him: “Does you mum also love going into charity shops and buying things from there when she could perfectly well afford new ones?” I guess the boy had a point (and he has never event met me).
I was going to disprove this point by getting myself a completely new pair of shoes (from a proper shop, without doing any research on internet, I know, it is unlike me, but I had a M&S voucher for £25 after all). Only thing is we went to a car boot sale and they had two pairs of lovely ladies shoes, just my size and only a couple of pounds each. What can one do, of course I got them there and then. Well I can disprove the “cheap” theory next time.

Sluníčko, všechno kvete Sunny and blooming

2010-05-24T12:14:00.002+01:00

Tak minulý týden jsem si trochu stěžovala na počasí. A jen jsem to napsala, vše se trochu obrátilo. V Čechách k mnohem horšímu se spoustami povodní. U nás máme už skoro týden sluníčka a přes víkend dokonce teploměr vyšphal na 24 stupňů (takže na anglické poměry jsou vedra).
Všechno krásně roste (především kapusta) a kvete. Dokonce je to ve vzduchu i cítit. Nám voní díky dvou keřům celá zahrádka a i Joseph si všiml, když jsme v sobotu vyšli ven, že je to venku voňavé ze všech těch kvetoucích stromů a keřů.
Počasíčko a světlo si moc užívám, všechno hned vypadá mnohem optimističtěji a veseleji. Dokonce se mi i chce dělat víc věci a ne jít kolem osmé spát. Tak snad nám to nějakou dobu vydrží. I když předpověď na příští víkend je ochlazení o 10 stupňů.

I did a bit of complaining about the weather last week. It became apparent that our weather troubles were nothing in comparison with those that people have in Moravia (seems like whole towns are under water).
Well, it got much better here, we have had a week of wonderful weather, at the weekend the temperature climbed to +24 Celsius (which is practically tropical for England).
Everything starting blooming and you can actually feel it when you get outdoors – lilac bushes seems to be best and we are lucky to have a couple of them (a lilac one and a white one).
I love this weather, it makes everything so much more cheerful. I actually want to do things rather than simply getting in, making a dinner and retiring for the day.Hope it lasts for a while although the weather forecast for the next weekend (bank holidays) is about 10 degrees cooler.

Brownie and remote control car Brownie a autíčko

2010-05-16T17:30:00.002+01:00

Brownie trochu zlobil. A Joseph zjistil, že se tak trochu bojí jeho autíčka na dálkové ovládání. Tak ho trochu prohnal po obýváku.

Brownie was being naughty. And Joseph discovered that he is scared of his remote control car. So they had a little chase.

Devon

2010-05-16T17:05:00.005+01:00

Our striking green frog (striking as in going on strike frequently rather than strikingly beautiful). / Naše svéhlavé zelené autíčko.

Rental car and Joseph. Joseph a auto z půjčovny.

Stonehenge, I must confess this is not my own photo.

Stonehenge, přiznávám, tohle není má vlastní fotka.

Devon

Včera jsme potřebovali vyzvednout něco z Devonu. Jelikož je to každým směrem asi 240 mil, tedy celkem asi 770 kilometrů, a mé milé autíčko před pár týdny podivně stávkovalo, půjčili jsme si na víkend auto z půjčovny. Byl to Vauxhall Astra (1,8l) a Josku, který měl skoro celou cestu co dělat se zkoumáním všech knoflíků a čudlíků, to utvrdilo v tom, že bychom si jednou měli koupit nějaké modernější auto. V podstatě jsem mu dala za pravdu, ale ještě s tím nějakou dobu počkáme, už jsem si na to mé zelené moc zvykla.

Cesta vede kolem megalitické prehistorické památky Stonehenge, snad tak asi 150 metrů od vlastních kamenů. Zvláště při cestě zpátky, kdy svítilo sluníčko, to byla moc pěkná podívaná.

Trip to Devon
We wanted to collect something from Devon yesterday. And as our lovely green frog has been rather temperamental recently (loosing power at odd moments which is not the best thing for motorway driving), I have rented a car (it is 480 miles both ways after all). Joseph had great fun playing with all the buttons (kept him occupied most of the way) and it made him determined that we should get a "more modern" car next time (yes, one day).

The route passes Stonehenge and especially in the afternoon, when the sun came out, the view was just great.

HAIRCUT VLASY

2010-05-16T16:50:00.002+01:00

Joseph nemá ve velké oblibě holiče. Asi je to tím, že většina jich nepoužívá nůžky, ale strojky, kterými stříhají dost na krátko. V jeho škole jsou více v módě vlasy spíše delší, takže každé stříhání má před soubou spoustu argumentů. Tentokrát už Joskovy vlasy přesahovaly skoro přes oči, jak byly vzadu ani neříkám, a tak se rozhodl, že k holiči tedy ne, ale že by se možná svěřil na mírný sestřih mně. A tady máme výsledek.

Joseph is not very keen on barbers (and that is a bit of an understatement). It has something to do with a lot of them using machines instead of scissors and being keen on rather short cuts. But as his hair was getting rather long even for his school's standards, he decided that he would prefer a home trim to a trip to the barber's. So here are the results.

From press Z tisku BURKA

2010-05-16T16:46:00.001+01:00

Is this what the law intended?
This would never happen in Britain. I can just hear the uproar if someone suggested what (not) to wear (unless it is on TV and we are talking fashion).
A husband has vowed to keep his wife indoors after she became the first woman in Italy to be fined for wearing a burka in public. Amel Marmouri, 26, was handed the 500 euro (£430) penalty after she was spotted queuing inside a post office by police with her body and face fully covered by the garment. Yesterday her husband said as a result he had no option but to stop her from going out. Unemployed Ben Salah Braim, 36, said: “We thought as she was going to the mosque she was OK to wear the burka. We knew about the law and I know that (the law) is not against my religion but now Amel will have to stay indoors. I can't have other men looking at her. If the law says she can't wear one then she will have to stay inside night and day. There is nothing I can do.”
So who is this law helping? Mr Braim still thinks he is right, Mrs Marmouri shall stay indoors (for her own protection, I guess, it is Italy after all and all those hot blooded Italian men …). When they wrote this law, did they think that it would simply stop the ladies from wearing the veil/niqab/burka/cover/tent/invisible coat or did they foresee that it would basically cut some of them off from the outside world? But at least it will keep Mr Braim busy – there are all the shopping/drop-off/pick-up trips to be done on his own.

What I find funny is that in many places wearing a burka or a niqab (London, Italy, Prague, Caslav being just few of them) attracts much more attention to a woman than if she wore “normal” clothes. It works both ways - I would not dream of wearing a T-shirt or shorts in Saudi.

Zákon se asi trochu minul účinkem
Paní Amel Marmouri, 26letá Tunisanka žijící v Itálii, dostala minulý týden pokutu 500 eur, když ji na poště zastavila policie, protože na sobě měla burku (čili takový ten stan pro ženy zakrývající celé tělo od hlavy až po paty, známý hlavně z Afgánistánu). Itálie má totiž zákon zakazující zahalování obličeje na veřejných místech (nejen závojem, ale třeba i helmou či balaklávou).
No nic, zákon vypadá rozumný, třeba bylo jeho úmyslem i zabránit tomu, aby se ženy na veřejnosti musely zahalovat (mnoho lidí totiž předpokládá, že jsou k tomu nuceny, i když z mých zkušeností takovéto kryty nosí spousty z nich zcela dobrovolně a z různých důvodů, často i pro to, aby dokázaly, že ony jsou mnohem striktnější v otázkách náboženství než okolí).
Jaká je však reakce manžela paní Marmouri: „O zákoně jsme věděli a vím, že není proti našemu náboženství, ale Amel bude muste do budoucna zůstávat doma. Není možné, aby se mi na ní dívali ostatní chlapi. Když zákon říká, že nemůže nosit burku, bude teď muset být pořád doma. Nemůžu dělat nic jiného.“
Naštěstí je manžel pan Braim nezaměstnaný, takže bude mít spousty času na veškeré zařizování a nákupy, které teď při manželčině domácím vězení budou na něm. Ale je tohle opravdu to, co zákon zamýšlel? Nemysleli si spíš, že paní/slečny se přestanou zahalovat, a ne, že zmizí ze světa?
Co mi ale opravdu neleze do hlavy je to, že ve většině evropských zemí se lidi spíš otočí za paní/slečnou v burce (již zmiňovaný stan) či niqábu (závoj přes obličej s malou štěrbinou na oči, většinou černý, aby to dobře vyniklo) než někým v normálním oblečení. V Anglii by se něco takového bohužel/bohudík určitě nestalo. Před pár lety tu bylo pozdvižení, když jedna škola požadovala od své zaměstnankyně, která učila malé děti číst a vyslovovat, což je většinou spojeno s tím, že děti vidí obličej asistenta, aby si niqáb sundala ve třídě, když děti učí (podotýkám, že nešlo o sundání před mužskými kolegy či veřejností).

Dress down Friday Pátek v civilu

2010-05-16T16:34:00.003+01:00

U hodně společností v Anglii, včetně té naší, je zvykem od pondělí do čtvrtka nosit do práce normální "pracovní" oblečení a v pátek, či každý poslední pátek v měsíci, nosit "normální" oblečení. V našem případě to může být cokoli, pokud to nejsou rifle, botasky, trička s nápisy, šortky, ....

A v pátek odpoledne jsem si najednou všimla, že kolegyně měla na sobě tyhle boty. Hned jsem si je musela vyfotit. Opravdu neobvyklé, a nejen v pátek.

Dress down Friday

Of course, dress-down does not mean wear anything - no trainers, no jeans, no T-shirts with logos, no shorts, no ...

One of my colleagues wore this Friday these, I have never seen them before so I asked her to take a picture (joys of a camera phone :-)).

From kitchen: Rice Z kuchyně: Rýže

2010-05-16T16:15:00.003+01:00

Nová pravidelná rubrika = Z kuchyně

Japonská sushi rýže

Za mých mladých let se prodával jeden druh rýže. V 1kg bílém balení s nutností přebírat před vařením. Později přibyla ještě rýže ve varných pytlících, takhle se to asi nejmenuje, ale víte o co jde. Ted samozřejmě máme rýží spoustu, skvěle vypadající rýži americkou (tu nekupujeme, protože vypadá skvěle, ale je bez chuti), rýži krátkou, dlouhou, hnědou, divokou, na rizoto, indickou, thajskou či japonskou na sushi. Naše oblíbená je basmati rýže (indická), kterou jsem se již naučila vařit perfektně, i když to říkám sama. Tento týden měli v Sainsbury's zlevněnou rýži na sushi, takže jsme se rozhodli trochu experimentovat a kopírovat to, jak ji vaří v restauraci se sushi Yo Sushi. Přidají do ní trochu rýžového octa a sladkého přídavku mirin a pak navrch dávají sezamová semínka a černý římský kmín. Výsledek vypadal podobně, ale chutí máme ještě co vylepšovat. Nebo radši ještě zůstane u té basmati.

I am starting a new topic - From kitchen

Sushi rice

When I was young, the shops sold one type of rice. It came in 2-pound white bags and it required sorting prior to cooking to get rid of any small stones or husk. Later on, they started to sell those boil-in bags of rice - everyone could cook "perfect" rice then.

Compare with that current offer in supermarkets - white, brown, wild, risotto, Indian, Thai, Chinese, American (perfect looking but tasteless). Our favourite is definitely Basmati rice. I would say I have mastered cooking of Basmati rice and it comes perfect 99% of times. So when Sainsbury's did some serious discounting in the Far Eastern section this week, we tried to be more adventurous make some sushi rice ala Yo Sushi (i.e. with mirin, rice vinegar and sesame and Nigella seeds on the top). The resulting look was OK but there is still plenty to do with regards to the taste. Or maybe I better stick with Basmati.

Weather 3: Shepherds Lane 0 Počasí 3: Shepherds Lane 0

2010-05-16T15:49:00.001+01:00

Takže 3:0 pro počasí.

To je kolikrát nad námi minulý týden zvítězilo a my skončili se zapnutým topením. V rámci ekonomičtějšího chodu domácnosti jsme topení původně vypnuli začátkem dubna. Ale počasí nás trochu převezlo. Minulou sobotu jsme to konečně vzdali, když jsme v baráku chodili v bundách a vnitřní teploměr ukazoval nějakých čtrnáct stupnů. Něco totiž zapomnělo říct počasí, že je polovina května, a tak se teploty pohybovaly mezi nulou a až jedenácti či dvanácti stupni. Dokonce jsme se minulý týden dvakrát probudili a venku měla všechna auta zamrlá okna (což se málokdy stává i v zimě).

Zvířátkům to nevadilo, odnesl to pouze meloun. Jahodám počasí nějak vyhovuje a kvetou o sto šest, ukazují se už i ředkvičky a cibule.

Ale začíná do vypadat lépe, máme už druhý den sluníčka s jen pár mráčky a dnes se to vyšplhalo na 14 a na zítra slibují 18.

Mimo jiné i zdejší noviny psaly, že počasí je na nic, že je větší zima než v Moskvě či Praze. Jen jsem si říkala, jestli to není tím, že v Moskvě a Praze mají pořádné čtyři roční doby, což spoustě lidí uniká.

3:0 for the weather

That is how many times we gave up last week and ended up switching on the heater (the thermometer inside did not climb above 14 and we took to wearing our winter clothes). Someone forgot to tell the weather that it is mid-May and the outdoor temperature were between zero and twelve (it is May!). Twice in the week all cards in the road had their windscreen frozen when I took the dogs out in the morning.

The frost killed our water melon plant but the strawberries seem to really prosper and flower a lot. Radishes and onions are also coming out.

Well, it is not all lost. We have 14 degrees today and the weather forecast is 18 for tomorrow and Tuesday. We even had some sunshine today and yesterday. Hooray!

The papers wrote earlier in the week that it is even colder then in Moscow and Prague. No wonder, they have four proper seasons there.

Dubnové April 2010

2010-05-09T15:49:00.003+01:00

Joseph's aloe vera flowering. Joskova kvetoucí aloe vera.

Steam englines are in town. V městě jsme narazili na parní stroje.

Joseph and Brownie watching the garden. Joseph a Brownie sledují zahradu.

Brownie and Pepper resting in the kitchen. Brownie a Pepř odpočívají v kuchyni.

"Nový" gauč "New" Sofa

2010-05-09T15:29:00.002+01:00

Tak, vzhledem k nedůslednému výcviku Brownieho náš krásný kožený gauč vypadal stále více jako něco, co by mohlo zdobit tak smětiště. Zvláště mu zachutnala především výpln polštářů, takže jsme v pátek večer skončili s něčím, co vypadalo následovně.

Včera jsme se tedy vydali do IKEY, kde byl původní gauč zakoupen, protože podle internetu měli mít náhradní látkové potahy. Po hodině a půl procházky po IKEE, kdy Joseph postupně vybral police a dvoje rolety do svého pokoje, které si pak rozmyslel (mělo to trochu do činění s tím, že jeho pokoj se dost vylepší i běžným úklidem, že na to nepotřebuje utratit spousty peněz na doplncích), jsme vybrali potahy a vyrazili domů.

Takže zde je náš "nový" gauč. Brownie se do něj zatím nepouští a budeme ho pracně odhánět. Dneska ho s Pepřem testovali, vypadají oba docela spokojeně.

"Our Ladies", jak říká Joseph

2010-05-09T15:15:00.004+01:00

Pro ty, kdo zatím neměli příležitost spatřit naše slepičky.
For those who so far have not seen our hens.

A vlastní krabice na vajíčka, díky digitální kameře a tiskárně.

And our own branded egg boxes.

Návštěvník - Visitor

2010-04-17T19:33:00.006+01:00

Baby fox visiting on Sat 17 April.

Tak jsme dnes dopoledne měli v zahradě neobvyklého návštěvníka. Dospělé lišky se tu pohybují často, však se už také loni ve dvou návštěvách postaraly o šest slepic, ale jak si tak myju nádobí v kuchyni, najednou vidím, že venku je něco u průchodu pro kočku a že to není Suzie. Vyklubalo se z toho malé lišče, které si na zahradě maminka odložila, když šla asi lovit. Pokoušelo se dostat ze zahrady, ale bylo ještě tak malé, že nikudy nemohlo přeskočit či prolézt.

Jak tak ztraceně tápalo zahradou, chytli jsme ho s Josephem a dali do košíku na kočku. Pak jsme se ale na internetu dočetli, že liščata nejsou většinou opuštěná, ale liška se pro ně do pár hodin vrátí, takže jsme ho zase pustili běhat po zahradě (samozřejmě se psisky zavřenými uvnitř). A skutečně, asi do hodiny se v zahradě ukázala maminka liška a za pár minut lišče odnesla. Joska stačil udělat pár fotek.

Prázdniny v Čechách 15.2. až 20.2. - Czech holidays Feb 2010

2010-03-06T14:36:00.008Z

O letu jsem již psala, takže přidávám pár fotek. - Just a few photos this time.
Zima byla pěkná.
And it was cold.

A několik zvířátek či se zvířátky.

And now some pets.

Eva pracuje a babička sleduje.

Eva at work, great grandma watching.

To mají ve Přibyslavicích krásné teploučko.

This gave us some ideas for the empty space after the fireplace?

Let, který nebyl

2010-03-06T14:10:00.005Z

Náš let na jarní prázdniny do Čech měl opustit letiště ve Stanstedu 13.2. v 17:05. Všechno jsme si pěkně časně naplánovali, takže jsme na letišti byli už před druhou. A tohle je obrázek, který se nám naskytl a trval až tak do sedmi, kdy jsme se konečně dozvěděli, že dnes už tedy s Easyjetem opravdu nikam nepoletím (a ani zítra, protože kvůli prázdninám byly všechny ostatní lety beznadějně vyprodané).

Aktualizace 1: Konečný čas odletu - pondělí 15.2. v 6:25.

Aktualizace 2 z 6.3.2010: Tak zatím nám od EasyJetu nepřišlo ani potvrzení toho, že dostali mou žádost o kompenzaci a náhradu nákladů. Kompenzace by měla být 250 eur na osobu, takže to by se mělo postarat o další prázdniny.

Sníh po anglicku

2010-01-23T21:09:00.002Z

Tak tentokrát trochu opožděně.
V úterý 5.1.2010 začalo sněžit. A tentokrát sníh nepřestal padat po deseti minutách a kupodivu bylo i pod nulou, takže jsme si již potřetí ve dvanácti měsících a podruhé ve dvou užívali opravdové zimy.
A že Anglie na zimu není opravdu připravená, měli jsme tu asi týden pozdvižení. Do práce nás každý den dorazila tak polovina (ne, zbytek se neuléval, jen pracovali z domova), vlaky trochu jezdily a trochu nejezdily, spousta škol byla zavřených, Joskova škola hrdinně oddolávala a zavřela jen na jeden den v pátek.
Pro ilustraci co se v Londýně a Kentu děje, když napadne více než centimetr, ale méně než patnáct, sněhu, přikládám názvy článků z novin Metro, které jsou každé ráno rozdávané zdarma u všech zastávek.
Strana 1: a)Titulní fotka mima v zeleném na sněhovém pozadí s tím, jak se mu špatně schovává; b) Článek o tom, jak lidi v panice ze sněhu skupují vše, co je k mání, takže docházejí mimo jiné i následující: teplé spodní prádlo, holinky, hotová jídla a kočkolit (to jsem si zase pěkně pohledala na internetu, protože za mých mladých let se takové věci v Čechách neprodávaly), který lidi kupodivu začali používat na chodníky, když došla sůl. Ani nemluvím o regálech se zeleninou, mlékem a chlebem, úplný konec světa. Prodej teplého spodního prádla v supermarketech Asda vzrostl o 1000 procent a prodej termosek o 129 procent. Lépe na tom nebyly ani polévky, instantní i v konzervách, s 80 procenty.
Strana 2: Pouze předpověd počasí.
Strana 4: a) Zaměstnanci lomu na sůl dobrovolně souhlasili s neustálým provozem po příštích 7 dní, přesto soli nebude dostatek, b)strach, že dojdou zásoby plyny kvůli tomu, že domácnosti zapínají více topení, c)mapa problémů se sněhem a překvapivě d)článek o tom, co se s lidmi děje, že vše padá při trošce sněhu. Titul byl něco jako, kde je spirit, který nám pomohl vyhrát válku.
Strana 5: a)Velká fotografie zasněžené krajiny s vlakem, b)článek o počtu smrtí spojených se sněhem a mrazem, c)filmování jednoho ze seriálů je přerušeno kvůli sněhu d)manželka strážce majáku, která šla koupit krůtu před vánocemi, se dosud nemohla vrátit kvůli špatnému počasí a e)škola zakázala dětem nosit bundy, které nebyly součástí uniformy. Škola zabavila 32 bund, vrátila je žákům na konci dne. Na této stránce dokonce zbylo místo pro jednu nezimní a nesněhovou reklamu.

Aktualizace. Sníh a mráz jsou již minulostí, přežili jsme ve zdraví. Brunovi sníh moc chutnal, Pepper byl méně nadšený. Suzie radši zůstávala doma. A Joseph doufá, že zase napadne znova a bude další neplánovaný den "studia" doma.

Novorocni

2010-01-04T13:47:00.005Z

Takze nasleduje par novorocnich obrazku.

Nejdrive se Joska potyka se svickovou, mimochodem to zase nebyl tak velky boj, docela se povedla (i kdyz to rikam sama). Prvni dva platky masa snedl jeste drive, nez jsem stacila rozmixovat zeleninu.

A pak pridavam zaslouzeny odpocinek vsech tri "hochu" (Joseph, Brownie a Pepper) - poctive se deli o gauc i perinu.

A jedna pro Honzicka, kteremu jsem posledne slibila pres Skype obrazek Suzie, Brownie mi vsak snedl webcam s mikrofonem, takze Skype si chvili pocka (tak do vikendu, az koupim novy).

Silvestrovské chlebíčky

2010-01-01T09:10:00.003Z

Silvestrovské pochutnání, většina tradiční české chlebíčky, navíc snad jen chlebíčky s humusem, zní to strašně, ale jde o pomazánku z cizrny, a olivy plus jednohubky bez rohlíku, což byl velký vynález. Především mou zásluhou jsme jich docela dost zdolali, Brownie a Pepper si pak pochvalovali zbytek 1. ledna k snídani. Ale jen aby si nemysleli, že to tak bude po celý rok.

Vánoce 2009

2010-01-01T09:07:00.006Z

Stromeček a štědrovečerní večeře, měli jsme tentokrát vše zcela tradiční, žádná treska místo kapra. Nevýhodou bylo, že při anglické večeři na 1. svátek vánoční už nezbývalo moc místa, takže jsme snědli asi půl jednoho prsa krůty. No nevadí, zbytek se mrazí naporcovaný v mrazáku a budeme mít spoustu rizota, krůtího kari, těstovin s krůtí omáčkou, krůtích ....

Česká remoska v Anglii

2010-01-01T08:54:00.003Z

Při procházení obchodů jsme také narazili na Remosku, asi ve třech velikostech ji tu prodava jeden řetězec s pomůckami na vaření. Do Anglie ji přivezla Lady Milena Grenfell-Baines, která je jedním ze 700 českých židovských dětí zachráněných v roce 1939 Nicholasem Wintonem a jeho vlaky do Anglie.
O remosce má dokonce BBC pořad v rádiu, bohužel v angličtině, na http://www.bbc.co.uk/radio4/youandyours/items/02/2007_17_wed.shtml.

Tohle zemědělství vynáší

2010-01-01T08:48:00.003Z

Na tuhle kukuřici jsme narazili v Bluewater, což je blízké nákupní středisko, v jednom lepším (čti dražším) obchodu s věcmi na vaření. Jeden klas za 2 libry 39 pencí. Jak pak se to asi porovná s cenou za metrák kukuřice?

Začala lovecká sezona

2009-05-23T07:08:00.002+01:00

Ne pro nás, ale pro Suzie. Velice ráda totiž v zahrádce loví přes léto myši a letos začala už i o trochu dřív. Ovšem Suzie zajímá pouze lov a honička, pak o myš ztratí zájem. Ve stejnou dobu se s ní chce i pochlubit, takže co by neudělala, jako že ji přinese dovnitř do obýváku a pak začne mńoukat, aby nás přivolala (pro větší efekt je to obvykle kolem půlnoci, zatím žádný z jejích úlovků nepřišel za světla). Takže Suzie si stále živou myš přinese dovnitř, myši nějak vycítily, že jestliže se chvíli nehýbou, Suzie ztratí zájem a nechá je na pokoji, což jim poskytne příležitost k tomu, aby se někam schovaly. Takže to obvykle skončí s tím, že myš budeme honit my, nebo alespon nadhánět Suzie, aby myš zlikvidovala. Rekord je zatím 3 myši za noc, i když bych si neměla stěžovat, za poslední týden nebyly úlovky žádné, nebo tedy alespoń žádné, o kterých vím (snad žádné po pár týdnech nenajdeme v jedné z bot, což už se také stalo.)

Pepper pro zasmání

2009-05-23T07:05:00.002+01:00

Takhle nedávno našel Joseph ve svém pokoji Pepře. Nejsem si tedy jistá, co zrovna kontroluje.

Naše džungle

2009-05-23T06:54:00.003+01:00

Tak to vypadá, že během naší dovolené bylo v Anglii ideální počasí pro zahrádky a hlavně plevel. Kombinace poměrně hodně deště a absence Pepře a Suzie znamenala, že po příjezdu vše jen rostlo a kvetlo a zahrádka připomínala džungli.

Díky Josephovi máme i pár obrázků.

Aktualizace z 9.května

Tak už je po naší džungli a ráji motýlů, včel a čmeláků. Dnes jsme se do zahrádky pustili, trávníček je opět skoro anglický (kdyby tak), listí hnije v komposteru a Pepper a Suzie už opět mají dobrý přehled, co se na zahrádce děje.

Prasečí chřipka podruhé

2009-05-23T06:50:00.002+01:00

Tak to byl planý poplach. Přestože nám bylo minulý týden řečeno, že zatím se každý podezřelý případ ukázal být i potvrzeným, můj kolega či kolegyně je první výjimkou. Ukázalo se, že jeho či její chřipka byla jen "sezónní chřipkou",které se nechtělo čekat na listopad či prosinec a dorazila už v dubnu. Takže planý poplach.

Jak nás zasáhla prasečí chřipka, první část, snad také poslední

2009-05-08T20:34:00.003+01:00

Tak, Británie je jednou ze zemí, která už má pár potvrzených případů prasečí chřipky. Hovoří se o ní všude, vláda každé domácnosti poslala letáček, jak si lépe mít ruce a odhazovat papírové kapesníčky do koše, a v práci se ve výtazích a na nástěnkách objevily plakáty se zrýmovanými radami k ochraně před chřipkou. A ukázalo se že oprávněně.
Jen jsem dnes večer položila telefon po hovoru s mamkou, zvoní telefon. Kdopak to tak asi volá v pátek v osm večer? Ukázalo se, že je to můj manažer. Máme totiž v práci systém, že každý musí být vždy kontaktovatelný pro případy pohotovostních situací (telefonem na pevné lince či mobilu), dvakrát do roka se to pak obvykle testuje tak, že probíhá telefonní kaskáda. Říkám si, to je podivné, že kaskádu zkoušejí v pátek večer, člověk by řekl, že lidi mají spoustu jiných věcí, které by se daly dělat. Ale vzkaz byl tentokrát následující: Toto je opravdová a ne zkušební kaskáda, protože FSA má první potvrzený případ prasečí chřipky. Je to někdo v jiném oddělení, než pracuju, i když se oficiálně neví kdo, tedy zatím. Zatím bude FSA v pondělí pracovat jako normálně, ale kdokoli, kdo se necítí přes víkend dobře, nemá v pondělí chodit do práce. Stejně tak kdokoli, kdo byl v kontaktu s někým z USA, Kanady a Mexika (to bych řekla, bude pěkných pár lidí).
Joska pravil, že kdybych se náhodou v práci nakazila a on se nakazil také, stal by se hrdinou školy, protože by ji na týden zavřeli (to jen na ukázku jeho občas černého smyslu pro humor).
Ale nebojte se, nekašlu a nesmrkám. Planý poplach.

Cereals 2009 - Poprve

2009-05-06T14:04:00.004+01:00

Tak se nám tento týden roztrhl pytel se zemědělskou korespondencí – trochu tedy přeháním, ale Honzíkovi přišly hned dva dopisy.

První – pozvánka od firmy SA Communnication (ta, od které koupil navigaci) – na polní demonstrace navigačních systémů. Koná se to příští týden po tři dny kdesi u Cambridge, takže pro Honzíka trochu z ruky.

A druhý dopis přistál ve schránce včera. Tentokráte pozvánka na Cereálie 2009 – jako důkaz přikládám kopii (bylo to v originále vše lesklé).

Takže jen rychlý přehled – budou mít letos přes 400 hlavních dodavatelů, poprvé se objeví i plochy s bramborami (to opravdu “nadchlo” Josepha) a samozřejmě spousty ukázek. Pro farmáře tady, kteří pracují na svých dalších profesionálních kvalifikacích, návštěva znamená 4 body BASIS a 3 body NRoSO – no to my se přidáme i bez bodů.

PS: Tak jsem zrovna zjitila, že není možno přikládat soubory ve formátu .pdf, takže slib obrázku pozvánky ruším.

Fotky z Egypta - 4.4.09-17.4.09

2009-04-26T20:04:00.008+01:00

Tak se nám konečně podařilo stáhnout fotky z dovolené. Zítra je nechám vytiskout, ale tady je zatím rychlý náhled.

U bazénu, hotel měl dva a další tři pak byly u vedlejších hotelů, které se mohou také používat. Je to totiž komplex tří hotelů vedle sebe, člověk pak má přístup do restaurací, na pláže, k bazénům a zábavě ve všech třech.

Pohled z pláže během větrného dne (naštěstí jen jednoho).

Zahrady hotelu, ve kterých jsou umístěny bungalovy.

Opět zahrada kolem bungalovu.

A jiný pohled na bazén.

Plocha před jídelnou.

Keře vedle našeho bungalovu.

U plaze je menší laguna s mořskou vodou, Joseph zkoumá, jak může vypadat vodní postel.

U hotelu je malá ZOO, Joska s kůzlátkem s neuvěřitelnýma očima.

A tentokrát s opičkou.

2009-04-26T17:02:00.003+01:00

Neděle 26.4.09
Tak máme docela klidnou neděli.
Včera jsme dali celý dům do jakžtakž pořádku a Joskův pokoj do vzorného pořádku, uvidíme, jak dlouho to vydrží. Díky Pepřovi a Suzie si vysavač každý týden opravdu užije, však on ten vchod z ulice přímo do obýváku také moc nepomáhá.
Dnes se běží Londýnský maraton, ale poprvé po letech jsme to dneska zmeškali (osobně, jako diváci) a jen sledovali části v televizi.
Joseph se po velikonoční přestávce vrátil k obvyklému víkendovému programu, tedy cestě do nákupního střediska do Bluewater, kde společně s několika kluky z jeho třídy, a spoustami dalších, hrají hru Warhammer.
Kolem třetí dorazil Joseph zpět i s kamarádem Tomem. Joseph má totiž nový Xbox360, který si pořídil z výtěžku prodeje svého starého počítače a dalšími podivnými transakcemi, takže chlapci prohánějí hry. S Tomem je legrace ohledně jídla, má totiž velice rád sýry, v těch je i pěkný znalec, a okurky hadovky, takže mu u nás většinou tyto dvě položky přidávám téměř k čemukoli, třeba bramboraky posypane syrem či bramborová kaše se sýrem, na druhou stranu má alergii na oříšky a nejí papriky, zeleninu obecně, kromě okurek, neobvyklá jídla atd. Další neoblíbenou věc jsme zjistili dnes. Joseph navrhl, že by si na svačinu dali čerstvý strudl, těsto jsem už koupila při plánování včera. Tom se jen zeptal, co je to strudl. Joseph vysvětlil, oč se jedna, načež Tom mu sdělil, že nemá rád jablka. Situaci jsme nakonec zachranili, když jsme z listového těsta nakonec upekli tyčinky se sýrem, tyčinky s mákem a čtverečky s cukrem a skořicí, hurá, úspěch. Zaprášilo se i po posledním kousku.
Takže dnes už nám jen zbývá stáhnout fotografie z Egypta, Joseph se k tomu chystá už týden, ale tím tempem stahuje vánoční fotografie už přes tři měsíce, takže se do toho pustím sama. Chtěla bych je zítra nechat vytisknout a snad se mi jich pár podaří dát i na tyto stránky.
Začínám se také dívat po vhodných letenkách pro Honzíka na výstavu na Cereals 2009, stránky jsou na http://www.cerealsevent.co.uk/. Výstava se koná ve středu 10. a čtvrtek 11. června, takže to bude někdy v tomto týdnu. Joseph si už zamlouvá, zda by mohl mít mimořádné volno ze školy a na výstavu jít taky, což má prozatím přislíbeno.
Takže zatím pro dnes vše, jdu se pustit do fotek a ohřívat slepici na paprici (máme mi to ale opravdu celý skoro český den).