Tak jsme se 24. najedli tak, že si člověk říká, že už snad nikdy jíst nebude, čekal nás však ještě první svátek vánoční, čili hlavní vánoční den pro Anglii.
Zákaz pro H kontaktovat nás nadále platí (vyprší v dubnu), ale vzhledem k tomu, že se teď dává dohromady a chová relativně normálně, dohodli jsme se, že anglický vánoční oběd stráví Joska s ním (bohužel to funguje tak, že i když Joska souhlasí, že se na něj jde podívat, trvá na tom, že nechce jít/zůstávat sám, takže jako odhadovač stavu H chodím s ním – na druhou stranu mám alespoň větší jistotu). H se snažil, dokonce den předem připravil vlastní brusinkovou omáčku (vaří se to stejně, jako marmeláda). Takže tohle je anglický vánoční oběd (většinou se jí tak kolem jedné odpoledne před královniným projevem, dárky si děti rozbalují už ráno, jakmile se probudí – moc toho tedy ze Štědrého večera většinou nenaspí):
- Krůta s nádivkou
- Opečené brambory (předem trochu předvařené, aby byly pěkně moučnaté)
- Malé párky obalené ve slanině, tzv. pigs in blankets („prasátka v peřinách“)
- Růžičková kapusta
- Tradičně kořenová zelenina (mrkev, petržel – ta naše byla trochu středomořsky smíchaná se žlutou paprikou, cibulí, česnekem a trochou olivového oleje, což je asi opravdu chutnější)
- A omáčka k masu (gravy)
Když tohle člověk sní (i malinkou porci), tak už se mu opravdu nechce hýbat – ale cestu domů jsme zvládli.
PS1: Pro ty lépe zasvěcené. Neobávejte se, jde opravdu jen o Joskovu občasnou návštěvu. Nezměkl mi mozek, nehodlám si nic rozmyslet a určitě nehodlám zapomenout patnáct let pekla.
PS2: Musím si postěžovat na (dobráka) Pepře. Jak skončil Josephův dort, o tom jsem už psala. Bohužel stejný osud potkal i naši vánočku (i když asi půlku jsme napřed snědli). Budu muset opravdu dávat naše pečené výtvory někam výš/uzavřeně/bezpečněji. I když, jak psala Eva, alespoň je vidět, že dobře pečeme a že to chutná. ;-)
And now the second part of the Christmas dinner – the English way.
This time with a home-made cranberry sauce (although Joseph did not have much faith in it to start with and brought a shop bought jar, just in case).
PS: I already mentioned what happened to Jos‘ birthday cake. Well, the Christmas sweet bread ("vánočka“) met the same destiny – although we managed to eat at least half before Pepper got his paws on it. Really – have to get better organised when going out.
Žádné komentáře:
Okomentovat