Then there were weeks of rain (or at least it seemed that way) and the run turned into a mud bath. This disagreed with one of the hens and so there were five.
Then there was a sunny autumn day and as all the veg had been already harvested, I decided to give the hens a bit more freedom for the day and let them free in the whole garden. Unfortunately, Mr/Mrs Fox decided to visit on the day and when we came home from a short shopping trip, there was one poor chicken sitting, clucking on the kitchen window and then a lot of chicken feather all over the garden). So now there was one.
We are getting some more hens in January as they do not really like to be on their own and the rehoming charity does not have any until the new year so the poor clever hen (the rest obviously were not in her league and did not have the idea of flying high up) has to go through the frost and snow on her own.
Před začátkem všech patálií. Before all the troubles. 
Na blátě. Our poor girls after the rain.
A pod sněhem. And under the snow.Nejdřív jsme měli šest slepiček – po loňských návštěvách lišek bohužel omezených na jejich kurník a výběh, ale přesto vypadaly spokojeně (a jejich prostor byl tisíckrát větší než v předchozím životě ve klecích).
Pak nám tu týdny pršelo (nebo to alespoň vypadalo jako týdny), výběh se proměnil v bahniště a s jednou slepičkou to nějak nesouhlasilo, takže slepiček najednou bylo pět.
Počasí se trochu vylepšilo a já se rozhodla děvčata pustit do zahrádky, všechno již bylo stejně sklizené a jim se tak líbí pelichat se ve hlíně. Zašli jsme ve stejnou dobu do obchodů a, když jsme se vrátili, na okně u kuchyně kdáká jedna slepice a po zbytku zbyla jen trocha peří. Navštívila nás opět nějaká liška. Na druhou stranu si říkám, že alespoň slepice odnesla celé, ne jako loni, když přisli sousedi, že našli slepičí hlavu (co s ní mám asi tak dělat?). Tak byla jen jedna.
Jelikož se slepicím nelíbí přebývat samostatně, od spolku, který je zachraňuje z klecí, v lednu dostaneme další (můj návrh tuto poslední slepici předat kamarádovi, který slepice má, a s touto epizodou chovu skončit, byl Joskou zamítnut). Mezitím tato poslední chytrá slepice (není to ale oxymoron? – ty ostatní asi nenapadlo vylétnout si trochu výš) statečně přestává všechny mrazy a sníh sama.
Pak nám tu týdny pršelo (nebo to alespoň vypadalo jako týdny), výběh se proměnil v bahniště a s jednou slepičkou to nějak nesouhlasilo, takže slepiček najednou bylo pět.
Počasí se trochu vylepšilo a já se rozhodla děvčata pustit do zahrádky, všechno již bylo stejně sklizené a jim se tak líbí pelichat se ve hlíně. Zašli jsme ve stejnou dobu do obchodů a, když jsme se vrátili, na okně u kuchyně kdáká jedna slepice a po zbytku zbyla jen trocha peří. Navštívila nás opět nějaká liška. Na druhou stranu si říkám, že alespoň slepice odnesla celé, ne jako loni, když přisli sousedi, že našli slepičí hlavu (co s ní mám asi tak dělat?). Tak byla jen jedna.
Jelikož se slepicím nelíbí přebývat samostatně, od spolku, který je zachraňuje z klecí, v lednu dostaneme další (můj návrh tuto poslední slepici předat kamarádovi, který slepice má, a s touto epizodou chovu skončit, byl Joskou zamítnut). Mezitím tato poslední chytrá slepice (není to ale oxymoron? – ty ostatní asi nenapadlo vylétnout si trochu výš) statečně přestává všechny mrazy a sníh sama.
Žádné komentáře:
Okomentovat