1) Za prvé se v České republice konaly volby a já byla poprvé zaregistrovaná volit na naší ambasádě.
2) Večer měl tu měl v South Bank Centru koncert můj úplně nejoblíbenější zpěvák – tedy Jarek Nohavica. O koncertu jsem se díky překladům dozvěděla ještě dříve, než byl zveřejněný na netu. Hned jsem tedy zakoupila vstupenky a jelikož to bylo opravdu brzo, podařilo se hned do první řady (ona to tedy byla teoreticky druhá, ale ta první je taková řada-neřada, jen pár sedátek, kolem nich nic, aby se tam vešli vozíčkáři).
Plán byl, že s Joskou půjdeme na koncert a pak odvolit (ambasáda zavírala v 22:00).
Do sálu jsme dorazili pěkně včas, až Joseph pravil, že možná ta první řada je trochu moc, zvlášť než dorazil zbytek publika. Nohavica zpíval česky, slovensky a polsky a, jak opět pravil Joseph, ani nepotřebuje sbor, protože obecenstvo stejně všechny písničky zná a zpívá s ním (i když bylo pár výjimek z řady novějších písniček).
I když bylo v sále zakázáno fotit, fotilo a nahrávalo se o sto šest (což mu na rozdíl od pořadatelů zjevně nevadilo). Skvělý večer, s přidávkami koncert trval dvě hodiny (takže z volení sešlo).
Tak jen pár snímků na připomínku.
28th May 2010 – two importants things happened on the day
1) The Czech elections took place and for the first time I was eligible to vote at the Czech Embassy (more about this later)
2) My favourite singer Jarek Nohavica had a concert in South Bank Centre. As I was lucky to find about this thanks to my tranlation work well in advance (in fact before anything was published on web), we (myself and Jos of course) managed to get tickets right to the first row (in fact second, but the first row really does not exist, it is a few seats with plenty of space for wheelchairs). The concert was great, Nohavica sang for almost two hours in Czech, Slovak and Polish and some of my favourite songs were included. As Jos said, he does not need a choir as everyone knows the songs anyway (and sings along). We were slightly concerted about the first row and you do stand out a bit (before the hall fills up), but it was great. While there is no photography allowed in the hall, everyone was taking pictures and recording, so here is something (courtesy of Jos) to remind us of the evening. As the concert went on for two hours, we missed the elections (or rather chose to miss as we did not fancy getting home at midnight) but it was definitely worth it.
Žádné komentáře:
Okomentovat