Pondeli 31. kvetna Bank holiday Monday May 31

Prvni a posledni pondeli v kvetnu jsou vzdy dny volna. Neni to vazano na zadne velke udalosti ci statni svatky, rika se jim "Bank Holidays" (cesky bankovni prazdniny) a stejne funguje i posledni pondeli v srpnu.

Prikladam tedy par obrazku z vydareneho dlouheho vikendu.

Kamaradi Joseph a Brownie. Friends Joseph and Brownie.

Zahrada jen kvete. The garden is in full bloom.

A tahle fotka je tu kvuli beze ze zahrady, ne pocitaci. And this one is here because of flours from our garden (not the computer).

Bank holiday Monday

Both May bank holidays are now gone. Above are a few picture from this lovely long weekend (we even had good weather).

23.kvetna May 23rd

Neděle 23. května – České kino a opět mé auto

Občas teď překládám pro České centrum v Londýně (www.czechcentres.cz/london/novinky.asp). Většinou informace o jejich programu z angličtiny do češtiny, pár mých výplodů je už i na jejich webových stránkách. Oplátkou mi za to občas nabídnou lístky na některé akce. V květnu se tu pak konal festival filmů Karla Zemana a my dostali na výběr mezi Baronem Prášilem a Vynálezem zkázy. Oba filmy byly nadabované do angličtiny, takže to výběr neusnadnilo, ale jelikož se jednalo o projekce v neděli, tedy den předškolní, a Vynález zkázy začínal až po osmé večer, vyhrál to Baron Prášil.
Abychom si „usnadnili“ cestu (o tom ještě později, cestu tam to usnadnilo, zpět však nikoli), rozhodli jsme se do Barbican centra, kde se kino nacházelo, jet autem. Díky Joskově navigaci jsme dorazili pěkně včas s asi hodinovým předstihem, což nám poskytlo příležitost prohlédnout si celý komplex, který je mimochodem velice hezký – jsou tam kino, galerie, koncertní sály, velice drahé byty a Muzeum Londýna (do toho jsme tentokráte nešli). V kině se promítají spíše takové ty kulturní / umělecké / cizí filmy, než co právě letí. Vše je to pěkně upravené, venku se spoustou umělých jezírek, potoků a velikánským skleníkem uprostřed (proto ta Joskova fotka s přerostlými květinami, které člověk jinak najde v květináči).
Takže po prohlídce okolí, ochutnávce astronomicky drahé zmrzliny a limonády jsme dorazili do kina. Po vyzvednutí volňásků byl Joseph zpočátku skeptický a domníval se, že projekce bude nejspíše jen pro nás dva (zvláště poté, co jsem vysvětlila, že film je 49 let starý), ale diváků se dostavila celá kopa – a ne všichni měli nějaké české spojení.
Upoutávka před filmem byla také stylová z 50. let a věnovaná českým sklářům. A pak už Baron Prášil. Film se líbil, místy se kino i celé smálo (třeba při přeskoku z jedné dělové koule na druhou). Jen mi na konci došlo, jak se mění časy, když Joseph po promítání pravil, že oni ten film snad natočil kvůli jediné „agitační“ větě úplně na konci. Je tam totiž proslov, jak vesmír dnes již patří všem nám. Mně to ani tak nepřišlo, ale není Joska vyrůstal v jiném prostředí, připadalo mu to zvláštní.

Tak nasedli do auta a cestou diskutovali o tom, jak se dřív schvalovali filmy a jak všechna díla musela odrážet určité myšlenky. A diskutovali jsme a diskutovali jsme, až najednou mé „temperamentní“ autíčko opět úplně vypnulo (tentokrát uprostřed City, jediné štěstí, že byla ta neděle, takže jsme nepůsobili moc velkou zácpu). Jala jsem se auto tlačit k okraji silnici (byli jsme v prostředním pruhu) a čekat, až se znovu vzpamatuje (ze zkušeností víme, že když takhle náhle odejde všechna elektrika, do 5 až 30 minut se auto zase samo vzpamatuje). Hned se pár lidí nabídlo na pomoc, auto jsme odtlacili do krajního pruhu a čekali. Na pomoc se nabízeli další, jeden člověk si myslel, že je to určitě tím, že neumím pořádně startovat a vlezl přímo do auta, aby mi ukázal, jak se to dělá (nevím tedy, jak si myslel, že jsem tam dojela – asi to auto donesla?). Ale nejlepší byla jedna americká slečna, která se u nás zastavila. Povídá, co se děje. Tak vysvětlím, že se mi auto rozbilo a že odešla všechna elektrika. Tak na to odpovídá, že bych měla alespoň zapnout hazardní světla. Tak povídám, že bych ráda, ale bohužel, protože mi odešla všechna elektrika, tak nemůžu, a ona na to: „Víte, že je to ilegální jezdit s nefungujícími hazardními světly?“ No, tak jsme ji nechali chvíli kroutit hlavou a pak si Joseph vzpomněl, že mi Honzík říkal, že problém je asi kabel u krabičky s pojistkami. Uhodil tedy to krabičky s pojistkami a, světe div se, elektrika naskočila, my nastartovali a hnali se domů. Takže máme novou metodu oprav – praštit do krabičky s pojistkami (snad časem přijdeme na něco lepšího a spolehlivějšího).

Aktualizace: Při prohlídce krabičky s pojistkami (poté, co mi auto zhaslo celkem osmkrát během asi 20 minut) jsem zjistila, že měla volné víčko, které asi za něco tahalo. Krabičku jsem utáhla a už máme tři týdny bezproblémových jízd (jestliže tedy nepočítám, že mi mezitím upadl výfuk a byla jsem nucena vyměnit tři pneumatiky).

Sunday 23 May - Czech cinema and my car again
I have been doing some voluntary translation for the Czech centre in London (www.czechcentres.cz/london/novinky.asp) and in return they sometimes offer me tickets for some of their events. That is how we ended in Barbican going to see Baron Munchausen.
We decided to drive and as Joseph was a good navigator, we arrived rather early with allowed us to explore Barbican a bit. They have a beautiful massive greenhouse in the centre, it is more like a small botanical garden rather than anything else – hence the picture.
Joseph was rather sceptical about the movie and expected that we would be the only spectators (we were not, there were even some people without any Czech connection) and the film was pretty good – even getting a few laughs here and there. The funny thing was to see how things have changed (the movie was from 1961). The trailer was actually a short animation celebrating Czech glassmakers. The strange thing was that Jos said at the end of the movie that they must have made it so that they could use the final “propaganda” sentence that ended it all about how “the space now belongs to all of us …”. As he grew up in a different world, it sounded very different to him from me. But I agreed, it was a bit too much coincidence with this coming out in 1961.

Chatting, we set off for home. However, my car had a different idea. It completely died in a middle of the City. Suddenly, all electrics just went (not for the first time). Luckily, as I was trying to push it to the side of the road some people offered to help (it is not fun pushing the car and steering on one’s own). But the best thing happened a bit later. We sit with Joseph on a side of the road waiting for the car to come back to live (it works like that, simply “wakes up” in 5 to 30 minutes) when this young American lady stops by. She asks: “What is the matter.” We say: “Our car has broken down. All our electrics have gone,” to which she responded: “You must switch your hazard lights on.” So I say: “I would love to but all my electrics have gone, including hazard lights.” And she answers: “But do you know it is illegal to drive without hazard lights.” No, really? And I was just standing there for fun, NOT. Luckily as we were having this great conversation, Joseph remembered that when I mentioned this problem to Honza (as the car has been temperamental for some time), he asked the mechanic who said it is likely to be one of the cables in the fuse box. Hence Joseph kicked the fuse box, electrics started working and we set off. Moral of the story – if it does not work, hit it/kick it. It may just fix it.

Update: Since this eventful journey and another one, where the car “died” 8 times in some 20 minutes, I have discovered that the fuse box cover was indeed loose and probably pulling something a bit too much. I have tightened the box and I am pleased to say that we have had more than 3 weeks of trouble-free motoring (not counting the exhaust which fell off and the fact that while fixing it, the garage also had to change 3 tyres).