Miluju/nenávidím IKEU I love/hate IKEA

Joseph miluje IKEU. Od jejich karbanátků s brusinkovou omáčkou, přes všechny doplňky a udělátka a samozřejmě i nábytek. Takže jsme se v sobotu již podruhé v průběhu dvou týdnů ocitli v IKEĚ za účelem vylepšení jeho pokoje.
Skončili jsme s novými roletami (ty co má nyní jsou jen papírové) a velkou skříní na TV, která měla více než 100 částí (a to nepočítám hřebíky). Návod sestával z 18 stran a asi 30 kroků (kam se hrabou letadélka). Joseph sestavení optimisticky odhadoval na hodinu a po čtyřech hodinkách jsme byli v cíli.
Mimochodem, rolety necháváme na příští týden.

Než jsme začali / Before we started

Pracujeme / Work in progress

Vysledek / Final result

Joseph loves IKEA. He loves the meatballs, he loves the bits and pieces they sell and he loves the furniture. So we went for the second time in two weeks looking for desk/wardrobe/anything that would improve his room.
We ended up with new blinds (the previous set I got him were made of paper) and a large TV cabinet. It had more than 100 parts (and I am not including nails), the instructions had 18 pages and some 30 steps. Well, 4 hours later and here we are ….
(The blinds can wait till next weekend)

Josephovo album Joseph's album

Joseph si zalozil stranky, kde uklada vsechny sve fotografie. Naleznete je na:

Joseph's online photo storage:

http://web.me.com/joseph.hashim/Joseph_Hashims_Photos/Welcome.html

Na strance Photos jsou jeho oblibene fotky.

Na strance My albums se po kliknuti na mensim spodnim obrazku zobrazi vsechny fotografie (zatim 247).

Takze preji hodne trpelivosti pri stahovani.

Page Photos contains his favourite photos.

If you want to see all his photos, go to My albums and then click at the smaller (bottom) picture - as at this date there are 247 snaps there.

So good patience with downloading.

Hlášky 2 Overheard 2

Tak jsme si jeli pro krmení pro naši havěť a cestou Joskovi povídám o tom, jak je jedna má kolegyně tak organizovaná, až se člověk bojí. Vše má naplánované, rozpracované, připravené. Zmínila jsem se, že než jsem ji poznala, tak jsem myslela, že jsem celkem organizovaná, ale teď už ne.
A Joskova odpověď (ještě pořád se směju, když si vzpomenu): „Ty jsi určitě ten nejvíce organizovaný člověk, kterého znám. Kdo jiný by viděl to, že jede na dovolenou, jako příležitost vytvořit pro své dítě dokument v Excelu.“
Musím se přiznat, měl pravdu. Před každou cestou dostane vytištěný dokument co, kdy, kde, jak. Ale asi se ho to trochu chytá. Porovnávali jsme včera dvě burzy a Joseph pravil, že jedna je mnohem lepší, protože tu druhou se nedá procházet systematicky.

So we were in a car driving to a shop to get some pet food, I was telling Joseph about one of my colleagues who is “scarily” organised. I told him that until I met her, I though I was pretty organised and on top of things myself but not anymore.
Joseph’s answer really made me laugh: “I still think you are very organised. You are the most organised person I know. You are the only person I know who takes going on holidays as an opportunity to design a spreadsheet for their child.”
Yes, he was right. I do design spreadsheets what to do / prepare / take with us before we go. I noticed it is catching on. There are two car boot sale locations nearby. Joseph said yesterday that he much more prefers one of them because with the other one it is not possible to go through it “systematically”.

Hlášky 1 Overheard 1

V porovnání třeba s Londýnem není Joskova škola vůbec kosmopolitní, ale po porovnání s českými poměry by to člověka vůbec nenapadlo. Z našich rozhovorů vím o spolužácích z pěti kontinentů (zatím se nezmiňoval o nikom z Jižní Ameriky a Anktartidy).
Občas to chlapcům umožňuje zajímavé sledování jiných kultur či zvyků. Před nějakou dobou Joseph zpozoroval, že v jídelně museli zaměstnat někoho z východní Evropy, protože jim k obědu udělali knedlíky a parkrát se snažili jako dezert podávat studený puding (v Anglii se jí zásadně teplý a spíše jako „zálivka“ placky/dortu).
Tentokrát jsem se cílem sledování stala já. Jeden z jeho spolužáků má maminku z Ruska (komplikovaně i žijící v Rusku) a zrovna byla na návštěvě. A chlapec se Josky ptal, zda jeho maminka „také prochází a prohlíží všechny charita obchody, i když by si mohla dovolit ty věci koupit nové.“ Tak Joska přiznal, že ano.
Abych dokázala, že to není tak úplně pravda, rozhodla jsem si tento víkend úplně nové boty do práce. Mám také poukázku do řetězce Marks and Spencer na 25 liber, tak proč ne. Nákup byl naplánován na neděli odpoledne, dopoledne jsme ještě vyrazili na burzu. A co by čert nechtěl. Zrovna tam měli dvoje krásné nově vypadající lodičky v mé velikosti, dvě libry za pár. No, nekupte to. Takže důkaz nesprávnosti teorie o „našich“ nákupech nechám na jindy.


Joseph’s school is fairly cosmopolitan, I must say I am not aware of any of his class mates or their parents coming from South America or Antarctica but that is that, everything else seems to be represented.
Sometimes it provides an opportunity to analysing various “trends” and likely characteristics. Joseph told me that one of his class mates whose mum comes from Russia asked him: “Does you mum also love going into charity shops and buying things from there when she could perfectly well afford new ones?” I guess the boy had a point (and he has never event met me).
I was going to disprove this point by getting myself a completely new pair of shoes (from a proper shop, without doing any research on internet, I know, it is unlike me, but I had a M&S voucher for £25 after all). Only thing is we went to a car boot sale and they had two pairs of lovely ladies shoes, just my size and only a couple of pounds each. What can one do, of course I got them there and then. Well I can disprove the “cheap” theory next time.

Sluníčko, všechno kvete Sunny and blooming

Tak minulý týden jsem si trochu stěžovala na počasí. A jen jsem to napsala, vše se trochu obrátilo. V Čechách k mnohem horšímu se spoustami povodní. U nás máme už skoro týden sluníčka a přes víkend dokonce teploměr vyšphal na 24 stupňů (takže na anglické poměry jsou vedra).
Všechno krásně roste (především kapusta) a kvete. Dokonce je to ve vzduchu i cítit. Nám voní díky dvou keřům celá zahrádka a i Joseph si všiml, když jsme v sobotu vyšli ven, že je to venku voňavé ze všech těch kvetoucích stromů a keřů.
Počasíčko a světlo si moc užívám, všechno hned vypadá mnohem optimističtěji a veseleji. Dokonce se mi i chce dělat víc věci a ne jít kolem osmé spát. Tak snad nám to nějakou dobu vydrží. I když předpověď na příští víkend je ochlazení o 10 stupňů.


I did a bit of complaining about the weather last week. It became apparent that our weather troubles were nothing in comparison with those that people have in Moravia (seems like whole towns are under water).
Well, it got much better here, we have had a week of wonderful weather, at the weekend the temperature climbed to +24 Celsius (which is practically tropical for England).
Everything starting blooming and you can actually feel it when you get outdoors – lilac bushes seems to be best and we are lucky to have a couple of them (a lilac one and a white one).
I love this weather, it makes everything so much more cheerful. I actually want to do things rather than simply getting in, making a dinner and retiring for the day.Hope it lasts for a while although the weather forecast for the next weekend (bank holidays) is about 10 degrees cooler.

Brownie and remote control car Brownie a autíčko

Brownie trochu zlobil. A Joseph zjistil, že se tak trochu bojí jeho autíčka na dálkové ovládání. Tak ho trochu prohnal po obýváku.

Brownie was being naughty. And Joseph discovered that he is scared of his remote control car. So they had a little chase.

Devon

Our striking green frog (striking as in going on strike frequently rather than strikingly beautiful). / Naše svéhlavé zelené autíčko.

Rental car and Joseph. Joseph a auto z půjčovny.


Stonehenge, I must confess this is not my own photo.

Stonehenge, přiznávám, tohle není má vlastní fotka.

Devon

Včera jsme potřebovali vyzvednout něco z Devonu. Jelikož je to každým směrem asi 240 mil, tedy celkem asi 770 kilometrů, a mé milé autíčko před pár týdny podivně stávkovalo, půjčili jsme si na víkend auto z půjčovny. Byl to Vauxhall Astra (1,8l) a Josku, který měl skoro celou cestu co dělat se zkoumáním všech knoflíků a čudlíků, to utvrdilo v tom, že bychom si jednou měli koupit nějaké modernější auto. V podstatě jsem mu dala za pravdu, ale ještě s tím nějakou dobu počkáme, už jsem si na to mé zelené moc zvykla.

Cesta vede kolem megalitické prehistorické památky Stonehenge, snad tak asi 150 metrů od vlastních kamenů. Zvláště při cestě zpátky, kdy svítilo sluníčko, to byla moc pěkná podívaná.

Trip to Devon
We wanted to collect something from Devon yesterday. And as our lovely green frog has been rather temperamental recently (loosing power at odd moments which is not the best thing for motorway driving), I have rented a car (it is 480 miles both ways after all). Joseph had great fun playing with all the buttons (kept him occupied most of the way) and it made him determined that we should get a "more modern" car next time (yes, one day).

The route passes Stonehenge and especially in the afternoon, when the sun came out, the view was just great.

HAIRCUT VLASY

Joseph nemá ve velké oblibě holiče. Asi je to tím, že většina jich nepoužívá nůžky, ale strojky, kterými stříhají dost na krátko. V jeho škole jsou více v módě vlasy spíše delší, takže každé stříhání má před soubou spoustu argumentů. Tentokrát už Joskovy vlasy přesahovaly skoro přes oči, jak byly vzadu ani neříkám, a tak se rozhodl, že k holiči tedy ne, ale že by se možná svěřil na mírný sestřih mně. A tady máme výsledek.

Joseph is not very keen on barbers (and that is a bit of an understatement). It has something to do with a lot of them using machines instead of scissors and being keen on rather short cuts. But as his hair was getting rather long even for his school's standards, he decided that he would prefer a home trim to a trip to the barber's. So here are the results.

From press Z tisku BURKA

Is this what the law intended?
This would never happen in Britain. I can just hear the uproar if someone suggested what (not) to wear (unless it is on TV and we are talking fashion).
A husband has vowed to keep his wife indoors after she became the first woman in Italy to be fined for wearing a burka in public. Amel Marmouri, 26, was handed the 500 euro (£430) penalty after she was spotted queuing inside a post office by police with her body and face fully covered by the garment. Yesterday her husband said as a result he had no option but to stop her from going out. Unemployed Ben Salah Braim, 36, said: “We thought as she was going to the mosque she was OK to wear the burka. We knew about the law and I know that (the law) is not against my religion but now Amel will have to stay indoors. I can't have other men looking at her. If the law says she can't wear one then she will have to stay inside night and day. There is nothing I can do.”
So who is this law helping? Mr Braim still thinks he is right, Mrs Marmouri shall stay indoors (for her own protection, I guess, it is Italy after all and all those hot blooded Italian men …). When they wrote this law, did they think that it would simply stop the ladies from wearing the veil/niqab/burka/cover/tent/invisible coat or did they foresee that it would basically cut some of them off from the outside world? But at least it will keep Mr Braim busy – there are all the shopping/drop-off/pick-up trips to be done on his own.

What I find funny is that in many places wearing a burka or a niqab (London, Italy, Prague, Caslav being just few of them) attracts much more attention to a woman than if she wore “normal” clothes. It works both ways - I would not dream of wearing a T-shirt or shorts in Saudi.


Zákon se asi trochu minul účinkem
Paní Amel Marmouri, 26letá Tunisanka žijící v Itálii, dostala minulý týden pokutu 500 eur, když ji na poště zastavila policie, protože na sobě měla burku (čili takový ten stan pro ženy zakrývající celé tělo od hlavy až po paty, známý hlavně z Afgánistánu). Itálie má totiž zákon zakazující zahalování obličeje na veřejných místech (nejen závojem, ale třeba i helmou či balaklávou).
No nic, zákon vypadá rozumný, třeba bylo jeho úmyslem i zabránit tomu, aby se ženy na veřejnosti musely zahalovat (mnoho lidí totiž předpokládá, že jsou k tomu nuceny, i když z mých zkušeností takovéto kryty nosí spousty z nich zcela dobrovolně a z různých důvodů, často i pro to, aby dokázaly, že ony jsou mnohem striktnější v otázkách náboženství než okolí).
Jaká je však reakce manžela paní Marmouri: „O zákoně jsme věděli a vím, že není proti našemu náboženství, ale Amel bude muste do budoucna zůstávat doma. Není možné, aby se mi na ní dívali ostatní chlapi. Když zákon říká, že nemůže nosit burku, bude teď muset být pořád doma. Nemůžu dělat nic jiného.“
Naštěstí je manžel pan Braim nezaměstnaný, takže bude mít spousty času na veškeré zařizování a nákupy, které teď při manželčině domácím vězení budou na něm. Ale je tohle opravdu to, co zákon zamýšlel? Nemysleli si spíš, že paní/slečny se přestanou zahalovat, a ne, že zmizí ze světa?
Co mi ale opravdu neleze do hlavy je to, že ve většině evropských zemí se lidi spíš otočí za paní/slečnou v burce (již zmiňovaný stan) či niqábu (závoj přes obličej s malou štěrbinou na oči, většinou černý, aby to dobře vyniklo) než někým v normálním oblečení. V Anglii by se něco takového bohužel/bohudík určitě nestalo. Před pár lety tu bylo pozdvižení, když jedna škola požadovala od své zaměstnankyně, která učila malé děti číst a vyslovovat, což je většinou spojeno s tím, že děti vidí obličej asistenta, aby si niqáb sundala ve třídě, když děti učí (podotýkám, že nešlo o sundání před mužskými kolegy či veřejností).

Dress down Friday Pátek v civilu

U hodně společností v Anglii, včetně té naší, je zvykem od pondělí do čtvrtka nosit do práce normální "pracovní" oblečení a v pátek, či každý poslední pátek v měsíci, nosit "normální" oblečení. V našem případě to může být cokoli, pokud to nejsou rifle, botasky, trička s nápisy, šortky, ....

A v pátek odpoledne jsem si najednou všimla, že kolegyně měla na sobě tyhle boty. Hned jsem si je musela vyfotit. Opravdu neobvyklé, a nejen v pátek.

Dress down Friday

Of course, dress-down does not mean wear anything - no trainers, no jeans, no T-shirts with logos, no shorts, no ...

One of my colleagues wore this Friday these, I have never seen them before so I asked her to take a picture (joys of a camera phone :-)).

From kitchen: Rice Z kuchyně: Rýže

Nová pravidelná rubrika = Z kuchyně

Japonská sushi rýže

Za mých mladých let se prodával jeden druh rýže. V 1kg bílém balení s nutností přebírat před vařením. Později přibyla ještě rýže ve varných pytlících, takhle se to asi nejmenuje, ale víte o co jde. Ted samozřejmě máme rýží spoustu, skvěle vypadající rýži americkou (tu nekupujeme, protože vypadá skvěle, ale je bez chuti), rýži krátkou, dlouhou, hnědou, divokou, na rizoto, indickou, thajskou či japonskou na sushi. Naše oblíbená je basmati rýže (indická), kterou jsem se již naučila vařit perfektně, i když to říkám sama. Tento týden měli v Sainsbury's zlevněnou rýži na sushi, takže jsme se rozhodli trochu experimentovat a kopírovat to, jak ji vaří v restauraci se sushi Yo Sushi. Přidají do ní trochu rýžového octa a sladkého přídavku mirin a pak navrch dávají sezamová semínka a černý římský kmín. Výsledek vypadal podobně, ale chutí máme ještě co vylepšovat. Nebo radši ještě zůstane u té basmati.

I am starting a new topic - From kitchen

Sushi rice

When I was young, the shops sold one type of rice. It came in 2-pound white bags and it required sorting prior to cooking to get rid of any small stones or husk. Later on, they started to sell those boil-in bags of rice - everyone could cook "perfect" rice then.

Compare with that current offer in supermarkets - white, brown, wild, risotto, Indian, Thai, Chinese, American (perfect looking but tasteless). Our favourite is definitely Basmati rice. I would say I have mastered cooking of Basmati rice and it comes perfect 99% of times. So when Sainsbury's did some serious discounting in the Far Eastern section this week, we tried to be more adventurous make some sushi rice ala Yo Sushi (i.e. with mirin, rice vinegar and sesame and Nigella seeds on the top). The resulting look was OK but there is still plenty to do with regards to the taste. Or maybe I better stick with Basmati.

Weather 3: Shepherds Lane 0 Počasí 3: Shepherds Lane 0

Takže 3:0 pro počasí.

To je kolikrát nad námi minulý týden zvítězilo a my skončili se zapnutým topením. V rámci ekonomičtějšího chodu domácnosti jsme topení původně vypnuli začátkem dubna. Ale počasí nás trochu převezlo. Minulou sobotu jsme to konečně vzdali, když jsme v baráku chodili v bundách a vnitřní teploměr ukazoval nějakých čtrnáct stupnů. Něco totiž zapomnělo říct počasí, že je polovina května, a tak se teploty pohybovaly mezi nulou a až jedenácti či dvanácti stupni. Dokonce jsme se minulý týden dvakrát probudili a venku měla všechna auta zamrlá okna (což se málokdy stává i v zimě).

Zvířátkům to nevadilo, odnesl to pouze meloun. Jahodám počasí nějak vyhovuje a kvetou o sto šest, ukazují se už i ředkvičky a cibule.

Ale začíná do vypadat lépe, máme už druhý den sluníčka s jen pár mráčky a dnes se to vyšplhalo na 14 a na zítra slibují 18.

Mimo jiné i zdejší noviny psaly, že počasí je na nic, že je větší zima než v Moskvě či Praze. Jen jsem si říkala, jestli to není tím, že v Moskvě a Praze mají pořádné čtyři roční doby, což spoustě lidí uniká.

3:0 for the weather

That is how many times we gave up last week and ended up switching on the heater (the thermometer inside did not climb above 14 and we took to wearing our winter clothes). Someone forgot to tell the weather that it is mid-May and the outdoor temperature were between zero and twelve (it is May!). Twice in the week all cards in the road had their windscreen frozen when I took the dogs out in the morning.

The frost killed our water melon plant but the strawberries seem to really prosper and flower a lot. Radishes and onions are also coming out.

Well, it is not all lost. We have 14 degrees today and the weather forecast is 18 for tomorrow and Tuesday. We even had some sunshine today and yesterday. Hooray!

The papers wrote earlier in the week that it is even colder then in Moscow and Prague. No wonder, they have four proper seasons there.

Dubnové April 2010

Joseph's aloe vera flowering. Joskova kvetoucí aloe vera.

Steam englines are in town. V městě jsme narazili na parní stroje.

Joseph and Brownie watching the garden. Joseph a Brownie sledují zahradu.

Brownie and Pepper resting in the kitchen. Brownie a Pepř odpočívají v kuchyni.

"Nový" gauč "New" Sofa

Tak, vzhledem k nedůslednému výcviku Brownieho náš krásný kožený gauč vypadal stále více jako něco, co by mohlo zdobit tak smětiště. Zvláště mu zachutnala především výpln polštářů, takže jsme v pátek večer skončili s něčím, co vypadalo následovně.

Včera jsme se tedy vydali do IKEY, kde byl původní gauč zakoupen, protože podle internetu měli mít náhradní látkové potahy. Po hodině a půl procházky po IKEE, kdy Joseph postupně vybral police a dvoje rolety do svého pokoje, které si pak rozmyslel (mělo to trochu do činění s tím, že jeho pokoj se dost vylepší i běžným úklidem, že na to nepotřebuje utratit spousty peněz na doplncích), jsme vybrali potahy a vyrazili domů.

Takže zde je náš "nový" gauč. Brownie se do něj zatím nepouští a budeme ho pracně odhánět. Dneska ho s Pepřem testovali, vypadají oba docela spokojeně.

"Our Ladies", jak říká Joseph

Pro ty, kdo zatím neměli příležitost spatřit naše slepičky.
For those who so far have not seen our hens.

A vlastní krabice na vajíčka, díky digitální kameře a tiskárně.

And our own branded egg boxes.