Dva dny, dvě místa, dvě vánoční tabule - 1 Two Days, Two Places, Two Christmas Dinners - 1

Vánoce poprvé aneb česká vánoční večeře

Ve středu večer 22. jsem se cestou stavila vyzvednout kapra a hned jsem se najednou cítila úplně vánočně. Dokonce i o trošku víc, než když jsme předešlý víkend na bobech přivezli domů z B&Q stromeček (za sněhu a ledu jsou boby mnohem lepší přepravní prostředek než auto na letních pneumatikách). Protože v té době již stromečky nikdo nekupoval (Angličani je mají již od konce listopadu či začátku prosince), byly za poloviční cenu. Nákupu stromečku jsme odolávala dost dlouho (ne, že bych ho nechtěla vůbec, spíš tomu, abychom ho kupovali tak brzo), přece ne však tak dlouho jako loni, kdy jsme vyrazili pár dní před vánocemi, prošli asi pět prodejních míst a narazili na tři skorostromečky (i když po řádném nastavení, otočení, podepření i ten náš vypadal skoro vánočně). Takže tentokrát se zdobilo již (pro Josepha teprve) osmnáctého.

24. jsem sice ještě byla dopoledne v práci, ale už jsem tedy měla produktivnější dny. A odpoledne vypukly naše přípravy. Polévka a řízky z kapra (mimochodem, otevřela nám ve městě polská prodejna, takže ten letošní kapr (čerstvý, zabitý) stál jen něco málo přes pět liber (vloni jsem do něj díky chybějící konkurenci investovala celých 17) a bramborový salát.

Stůl zdobily tradiční anglické vánoční rachejtle (crackers – zase něco, o čem nemám ani ponětí, jak by se to řeklo správně česky, takové ty balíčky, co mají uvnitř papírovou korunu, rádobyvtipný vtip, hádanku, hračku – v těch našich většinou z umělé hmoty, ale v některých třeba z Harrords s překvapeními za několik set a malou prskavkou), ubrus z vánočního papíru a pár ozdobených pomerančů a jablíček. A pak už jen dárky. Myslím (a doufám), že na všech frontách zavládla veliká spokojenost. Joseph župan od mamky od Štědrého večera skoro nesundal. A já dostala nejen ohromnou krabici čokolády, ale zároveň i hru na Wii, abych ty extra kalorie mohla zase nějak ztratit.

Ty vánoce jednoho ale zmůžou. / Christmas is a hard work.

Je libo čokoládu? / Life is sweet (I also got a Wii Fit game to compensate).

Czech Christmas dinner

Carp soup (made with head/tail/cut-offs from the carp)

Clean the carp bits listed above (more or less anything left after cutting the carp into pieces suitable for the main course) and boil in salty water until the meat on the head of the carp is soft (there comes your stock).

Melt a bit of butter and add some grated carrots and parsnips. Once soft, cover with stock.

Prepare “bechamel” from butter and plain flour and thicken the soup. Season with salt/pepper. Some people blend the veg or sieve them, we don’t. One interesting thing is that most Czech kids hate the carp soup (reminds me of British kids relationship with brussel sprouts). I am lucky. Jos loves vegetables and because of sweetish taste coming from the carrots, he likes this soup (and he loves the sprouts too).

Potato salad

Boil unpeeled potatoes – once cold, peel them

Boil a couple of carrots (and a celeriac and a parsnip if you are partial to it – we are not) and a couple of eggs

Cut potatoes into small squares (in CR, there are special cutters for this, but a knife will do)

Optional: Make some home-made mayonnaise (when I was little, there would be also an argument whether it is acceptable to buy your mayo – my Dad would insist that not, to give him credit, he would also make the fresh one, my mum would be quite happy getting it from the shop – she had plenty of other things to get on with, anyway). Perhaps it is a male thing and Joseph has learnt fast because we now make our own mayo for the Christmas potato salad too

Cut gherkins, onions, carrots (other veg, some people also add soft salami) and add to the potatoes, then comes in the mayo and a bit of salt and pepper. Voila. There are hundreds of recipes for potato salad and each person probably things that the one made by their family is best (how else!). One Czech website even run a competition earlier this year and some of the entries did not sound at all Christmasy to me (olives anyone?).

Carp in breadcrumbs

Simple – cut the carp into portions (some people marinate it for a day or two in garlic / salt / …. as they believe it helps with terrible small bones – this really makes you appreciate eating cod where you do not risk an A&E trip). Season the carp with salt (unless already marinated in salt).

Wrap in flour - egg - breadcrumbs. Fry. As Jos says, it is really a carp schnitzel (except the taste, texture and those bones).

Vánoční pracovní

Tak trávím dopoledne Štědrého dne v práci a zrovna mi došla zpráva od jednoho spořitelního družstva, se kterým jsem měla během roku dost do činění.

Den ve Skotsku

Jak jsem (naštěstí) nešla na party 2 - Edinburgh

Zámek v Edinburghu
Temže při příletu zpět do Londýna

Tak jsme opět měli Away Day našeho (den mimo kancelář, který se koná tak jednou za rok, kdy zabereme konferenční místnost v nějakém hotelu či restauraci a pojednáváme o strategii a tak podobně). Protože je půlka našeho oddělení ve skotském Edinburghu, je to také příležitost zařadit pár „zábavných“ poznávacích her (tzv. icebreakers), ty letošní naštěstí docela ušly, šlo jen o stavbu co nejvyšší věže z papíru. Je to také trochu výmluva, jak dostat všechny lidi na jedno místo (většinou tedy do Londýna, do Skotska jsme se shromažďovali poprvé) před vánoční party bez toho, aby to nevypadalo, že organizace moc utrácí. To je mimochodem celkem dobrý nápad, protože den předtím vyšlo v novinách, jak FSA utratila přes milion na vánoční party (to říkal titulek, kdo četl dál, dozvěděl se, že v tom případě nešlo o letošní party, ale o party za posledních šest let, takže náklady na zaměstnance byly asi třicet liber). Ale takhle se náklady na letenky/hotel počítají do nákladů na školení a ne zábavy (to je ale účetnictví !!!).
Party měla být pravá skotská s tancem Ceidlidh. V rámci organizace toho, kde by přebýval Joska (což je snadnější díky jeho kamarádům) a hlavně zvířectvo (Suzie by samozřejmě jednu noc vydržela, ale s psisky je to horší, takže by celá party stála tři dny hotelu pro psy), jsem se radši rozhodla po Away dni letět večer přímo zpátky domů. Ve Skotsku ještě byly pozůstatky sněhu, ve troše volného času, než jsme začali, se mi podařilo vyfotit Edinburgský zámek, a celý den docela ušel. Při zpátečním letu na letiště London City byl krásný výhled na osvětlený Londýn, zachytila jsem si to kolem Temže, v jednu chvíli byl i skvělý pohled na London Eye, ale než jsem zase vyndala telefon, úplně mi utekl.
Jaké bylo rozhodnutí vráti se už v úterý výhodné, se ukázalo až druhý den. V Londýně mlhy a při té příležitosti London City velice rádi zavírají (nám tak jednou díky tomu uletěl spoj z Paříže do Káhiry). V práci nás bylo celý den asi jen pět (všichni ti, co nejsou na společenské akce) a zbytek lidí v ten den vůbec nedorazil, protože v Edinburghu celý den čekali, až se zvedne mlha.

Mikulášská St Nicholas' Party

Mikulášská
Pár obrázku z Mikulášské, o které jsem již psala. Pořadí oblíbenosti aktivit u našeho stolečku bylo zdobení perníčků > zdobení pomerančů > zdobení jablíček. Joska celou dobu skvěle pomáhal, ani trochu nehudroval. Místo zdobení bílkem s cukrem jsme nakonec měli malá barevná zdobítka, takže se děti ani moc nezamazaly.
Mikulášská byla krásná – s pefektním Mikulášem, čertem i andělem. I když Joskovi se zdálo, že čert mohl klidně i víc strašit (ale to je spíš tím, že mu je 15 a ne 5). A nakonec spousta písniček, které mě vrátili od dvacet (opravat třicet) let zpět. Skvělé.
Blog Pavly (http://spoon.bloguje.cz/869967-rok-se-s-rokem-sesel.php), která to vše organizovala, čtu už celou věčnost, takže bylo zajímavé potkat ji i jinak, než virtuálně.

St. Nicholas‘ Party
Some pictures from the St. Nicholas‘ party that I mentioned earlier. It was great to meet Pavla (http://spoon.bloguje.cz/869967-rok-se-s-rokem-sesel.php) who organised it in person, I have been reading her blog for ages. Joseph was good and helped the whole time without any complaints, he even set up our table on his own. The kids loved decorating the gingerbreads most, closely followed by decorating the oranges (Christingles), the apples were slightly less popular (so I should still be juicing them for weeks).
The party was really fun, great people, excellent music (taking me back so twenty – thrity years) and of course St. Nicholas, a devil and an angel.
Hope they will look for volunteers next year as well.

Perníčky Gingerbread

Perníčky
Pár fotek z pečení a zdobení perníčků na Mikuláškou, kterou pořádá jedna velice šikovná maminka Pavla pro české a slovenské děti na jihu Londýna (tedy Mikulášská je na jihu Londýna, děti a rodiče jsou odevšud možně). Pomáháme s Joskou u zdobení perníčků a jablíček/pomerančů.
Na seznamu (http://www.prozeny.cz/recepty/recepty-a-vareni/vanocni-cukrovi/18327-michal-pece-skvele-mekke-pernicky) jsem našla výborný recept na měkké perníčky, takže se nemusí péct týdny předem. Přepisuju pro případ, že by nám tu stránku odstranili (za rok to budu zase určitě hledat). Takže:
350g hladké mouky (používám bez problemu normální „plain flour“)
150g cukru moučky
70g hery (používám tuk na pečení ze Sainsbury’s, popřípadě anglické nesolené máslo)
2 vejce
Půl lžičky sody
3 lžíce medu (trochu jsme rozehřáli v mikrovlnce)
4 lžíce kakaa
1 lžíce perníkového koření (tak praví recept, to jsme neměli a Jos si koření užívá, tak jsme použili asi ¾ lžíce mletého hřebíčku, ¼ lžíce skořice a 1,5 lžíce mletého zázvoru – anýz Jos zamítl, že mu vůbec nevoní).
Po upečení pomazat rozkvedlaným vajíčkem.
PS: Naše jídelna opravdu není tak studená, aby Joska musel mít čepici ;-).




Gingerbread

We are to run a Gingerbread/Christingles store at a St. Nicholas‘ Party organised in South London by Pavla for Czech and Slovak kids. So here are a few pictures. The recipe that we used is great as the gingerbread can be eaten more or less straightaway without waiting for weeks for it to get soft.
It goes:
350g plain flour
150g icing sugar
70g baking fat / unsalted butter
2 eggs
½ spoon bicarbonate of soda
3 spoons honey
1 spoon of gingerbread spice (that is what the recipe says, we used about ¾ spoon ground cloves, some cinnamon and 1.5 spoons of ground ginger).
Mix everything, let rest in a fridge till the next day and then cut/bake. After taking the gingerbread from the oven, paint them with egg mixture (it makes them lovely shiny).
PS: And no, our dining room is not that cold that Joseph would need to wear a hat :-).

10.12.2010

Jak jsem nešla na party 1
V pátek 10. jsme měli v práci vánoční oběd/večeři. Je to jedna příležitost v roce, kdy můžeme skončit dříve a všichni vyrazit do restaurace, která byla zamluvená už týdny napřed. Tentokráte to byla italská s ohromnými porcemi (snad největšími, jaké jsem kdy viděla). Když jsem dokončila předkrm, říkala jsem si, že to by už stačilo. A jejich porce pizza Calzone jsou přímo neuvěřitelné, tak jsem si to radši vyfotila. Angličani mají při této příležitosti vyměňovat si dárky, ale ve stylu Secret Santa (Tajný Santa). Vylosujete si jméno kolegy/kolegyně, pak jim máte koupit dárek do x liber (letos to bylo pět, loni deset, záleží na momentální náladě), dáte ho do společné tašky/krabice, aby se nevědělo, kdo co od koho dostal, a všichni se velice „baví“ při sledování rozbalování dárků – některé jsou legrační, některé trochu neslušné, od každého trochu. Můj dárek nejdřív vypadal, jako že někdo do tašky naházel levné vánoční ozdoby (opravdu ty nejlevnější, co jim zbyly) a bublifuk (?), pak se pod tím naštěstí schovávaly dvě pěkné voňavé svíčky (i když, jak se říká o tom darovaném koni a zubech ...).
Shodou okolností mi na stejný den (ale večer) přišla pozvánku na party na Českém centru (za překlady občas pošlou nějaké volňásky či pozvánky). Skoro jsem přemýšlela, že bych možná šla, když Joseph pravil: „Já bych šel s tebou.“ Trochu mě to překvapilo, ale měl to chlapec asi promyšlené, protože pak přidal: „Ale víš, že budeš potřebovat nové šaty na party a make-up, protože na oblek do práce to asi není.“ Takže jsem to zvážila ještě jednou a pak si radši užila klidný večer.

Porce pro Otesánka. / The biggest Calzone I have ever seen (and eaten).

Christmas lunch and Christmas Party 1 (Not) – Our work Christmas lunch – we went to Italian (La Figa in Crossharbour) which serves the biggest portions I have aver seen. Their calzone must be more than 40 cm across, unbelievable (and also tasty). I really thought I would never eat again (wrong of course, there was a snacky dinner). Another opportunity for „funny“ Secret Santa – quite unusually I got assorted sticky Christmas decorations, bubbles (the type the children play with?) and lovely two candles. Luckily this year there were not „entertaining“ presents such as blow-up breasts (an ideal Secret Santa present, especially when made to serve as a cup holder etc.) or similar novelties.

It just happened that I had an invite for a Christmas party at the Czech Centre for the same date – an evening with Christmas biscuits, sandwiches, carols, etc. – as the e-card promised. Joseph seems to be fairly good at psychology and swaying me in his preferred direction as rather than saying “Do you really want to go,” he applied a completely different strategy: ”I would come with you (it started at 6pm) but you know you will need to get some new party dress and make up. You do not have any and you cannot really go in your work suit”. That resolved my dilemma, given how I “love” shopping (I can handle supermarkets or shopping for presents etc.) but clothes shopping for myself is a bit of a no-no, we both stayed home – and what a nice evening it was.

Slepice Hens

At one point we had six lovely hens happily living in their house / running in their run (restricted there after last year’s visits by Mr/Mrs Fox).

Then there were weeks of rain (or at least it seemed that way) and the run turned into a mud bath. This disagreed with one of the hens and so there were five.

Then there was a sunny autumn day and as all the veg had been already harvested, I decided to give the hens a bit more freedom for the day and let them free in the whole garden. Unfortunately, Mr/Mrs Fox decided to visit on the day and when we came home from a short shopping trip, there was one poor chicken sitting, clucking on the kitchen window and then a lot of chicken feather all over the garden). So now there was one.

We are getting some more hens in January as they do not really like to be on their own and the rehoming charity does not have any until the new year so the poor clever hen (the rest obviously were not in her league and did not have the idea of flying high up) has to go through the frost and snow on her own.
Před začátkem všech patálií. Before all the troubles.

Na blátě. Our poor girls after the rain.

A pod sněhem. And under the snow.

Nejdřív jsme měli šest slepiček – po loňských návštěvách lišek bohužel omezených na jejich kurník a výběh, ale přesto vypadaly spokojeně (a jejich prostor byl tisíckrát větší než v předchozím životě ve klecích).

Pak nám tu týdny pršelo (nebo to alespoň vypadalo jako týdny), výběh se proměnil v bahniště a s jednou slepičkou to nějak nesouhlasilo, takže slepiček najednou bylo pět.

Počasí se trochu vylepšilo a já se rozhodla děvčata pustit do zahrádky, všechno již bylo stejně sklizené a jim se tak líbí pelichat se ve hlíně. Zašli jsme ve stejnou dobu do obchodů a, když jsme se vrátili, na okně u kuchyně kdáká jedna slepice a po zbytku zbyla jen trocha peří. Navštívila nás opět nějaká liška. Na druhou stranu si říkám, že alespoň slepice odnesla celé, ne jako loni, když přisli sousedi, že našli slepičí hlavu (co s ní mám asi tak dělat?). Tak byla jen jedna.
Jelikož se slepicím nelíbí přebývat samostatně, od spolku, který je zachraňuje z klecí, v lednu dostaneme další (můj návrh tuto poslední slepici předat kamarádovi, který slepice má, a s touto epizodou chovu skončit, byl Joskou zamítnut). Mezitím tato poslední chytrá slepice (není to ale oxymoron? – ty ostatní asi nenapadlo vylétnout si trochu výš) statečně přestává všechny mrazy a sníh sama.

Sníh

Jahůdky v zahradě den před prvním sněhem. Už pěkně mrzlo. / Strawberries in our garden the day before the first snow (pretty frozen, as you can see).

Naše zadní zahrádka pod sněhem. / The back garden.

Ta přední tedy takhle nevypadá o moc jinačí. / And the front one.

Už první den sněhu se zastavili všechny autobusy. Cestou z práce jich stálo sedm za sebou. / No buses today.

Zatímco v Čechách je sníh (a mráz) normální a očekávanou součástí zimy, v Anglii nás všechny letošní zima štědrou sněhovou nadílkou pěkně zaskočila (a to už dvakrát). Poprvé sněžilo na začátku prosince a dokonce i u nás v Kentu napadlo nevídaných třicet centimetrů. Děti se radovaly, protože jim zavřeli školy (i když ta Josephova oddolávala o den a půl déle než ostatní v okolí), dospělí už méně, protože to mimo jiné znamená – problémy na silnici (nikdo nemá zimní pneumatiky – tedy kromě kamionů z kontinentu – a silničáři jsou tak zaskočení, že po celé dny nemohou vyjet sníh vyklízet), problémy s veřejnou dopravou (když je to nejhorší, autobusy nejezdí vůbec, vlaky také skoro ne). Výhodou je i to, že se v práci toleruje zimní oblečení a obuv (např. botasky protože anglické kozačky, mimo jiné jen dámské, jsou pro ozdobu a ne ochranu před zimou).
Některé společnosti sněhu využívají jako výmluvy na všechno. Zrovna jsem pracovně uháněla jednu společnost, která nám měla odpovědět tak před dvěma týdny, sdělili mi však, že odpovědět nemohli, protože se už tři týdny nedostali do kanceláře. I když jim ta výmluva tedy neprošla.
Už v listopadu se mi podařilo koupit boby (sice modré, ale jinak úplně takové, jako byly za nás, i s brzdami, na které jsme byli tenkrát velice pyšní), takže je Joseph s kamarády při první vlně sněhu pěkně proháněl.
Když začalo padat tento víkend podruhé (během pár hodin napadalo přes třicet centimetrů), Joska pravil, že to vlastně není vůbec taková legrace, když prší o prázdninách, takže kvůli tomu ani nezavírají školu (člověk nemůže mít všechno).
Velikánskou nevýhodou této poslední sněhové vlny bylo, že tu zavřeli většinu letišť (a týden před vánocemi není opravdu nejlepší doba). Kupodivu nejrychleji na předpovědi počasí reagovala společnost British Airways, která lety zrušila už před tím, než dopadla první vločka – takže proti BA teď hrají nejen velké pravděpodobnosti stávek, ale i podivná rozhodnutí o provozu – asi s nimi opravdu nebudeme v budoucnosti rezervovat.
Z letišť tady na jihu nejlépe dopadl Luton a ze společností asi Wizz. Zrušili jen lety v sobotu odpoledne a večer (kdy měla přiletět i mamka), zato však ji hned přebookovali na neděli ráno (a v pořádku dopravili).


Kdo měl ze sněhu asi největší radost je Brownie. Létá po zahradě jako blázen a líbí se mu, jak se sníh odráží. Vydržel by to celé hodiny.

Brownie, Satelite Brownie - Satellite

We took Brownie for his annual booster jab a couple of weeks and seeing his boisterous nature, the vet set off highlighting the benefits of castration – not only on health grounds but also the chance of it making Brownie slightly less “excitable”. Brownie had his operation last week and he seems to have handled it really well. The picture is him a day after the surgery, he was given a collar to stop him from licking the wound. The collar lasted exactly one day (and only lasted that long because on day one he was still a bit funny after the general anaesthetics) but luckily there were no complications even after the collar was battered/eaten off. So for a day we called him “Satellite”.

Asi před dvěma týdny byl Brownie na očkování a pan veterinář využil tuto příležitost k vysvětlení výhod kastrace. Ze začátku se soustředil na výhody zdravotní, když si však povšiml Brownieho živosti (jak by mohl jinak), přidal i možnost, že by to naše psisko mohlo i trochu uklidnit. Zákrok tedy proběhl minulý týden. Brownie dostal speciální umělý límec, aby si ránu nelízal. Den jsme mu tedy říkali Satelit. Jen den, protože druhý den ten límec, který měl nosit týden, už rozbil (jak to ty límce dělají, to je na nějaké třasořitky). Ale vše se dobře hojí a za pár měsíců uvidíme, jestli bude náš Brownie klidnější.

Spectator advertising campaign Reklamní plakáty

I really liked the ad campaign that Spectator ran this autumn.

Tohle jsou fotky reklamní kampaně novin Spectator s dobrými (a často pravdivými) poznámkami.

15 (30.10.2010)

S dortem tentokrát Joska pomáhal. A co se nám nestalo. Po dozdobení jsme si každý vzali kousek a pak se vydali do města. Dort jsme nechali “bezpečně” na sporáku (úplně vzadu). Když jsme se večer vrátili, po dortu nikde ani stopy, jen alobal, na kterém seděl, byl uprostřed kuchyně. To si Pepper dal.
No comment.

Joseph requested “rum-flavoured” cake and even helped with decorating. We had each a slice after finishing and then set off for London with the cake “safely” hidden on the back of the cooker. When we got in, there was only the baking foil in the middle of the kitchen, not a sight of a crumb from the cake. Hope Pepper enjoyed it (at least we managed to taste it first).

Návštěvníci podruhé Visitors 2

Návštěva z Německa

V září jsme opět přivítali Joskovu školní návštěvu z Německa, kde byl v červnu již podruhé. Opět to bylo děvče, opět více do obchodů a Madame Tussaud než památek, ale týden uběhl celkem rychle a zábavně. V jednu dobu u nás přespávalo pět dětí (2 z Německo, Joska a tři spolužáci) a do Londýna (již výše uvedené Madame Tussaud, Oxford Street a Chinatown – památky děvčata zamítla) nás vyráželo sedm. V týdnu jsme si také zašli na kuželky (bowling) a rodiče Joskova spolužáka zase vzali všechny děti bruslit.
Takže tentokrát jen pár fotek.
Závěry z týdne –
Děvčata ráda nakupují (i když mě to nikdy nedrželo) a v Bluewater vydržela dva večery x Chlapci se Bluewater vyhýbali (občas tam zajdou, ale za hodinu jsou obvykle venku.
Chlapci jsou do Playstation / Xboxu – Děvčata dávají přednost Wii

German school exchange
A few photos from the week of visit of Joseph’s German exchange partner Antonia. During the week we had quite a lot of kids visiting, there was 7 of us on a trip to London (no other adults allowed). As usual with teenagers, the visitors were more into shops and Madame Tussaud (that seems to be a hit with everyone) than sightseeing. We had a really good week and did quite a few fun things (especially in comparison with our usual work/school schedule).
The girls (Antonia and her friend Hanna) absolutely loved Bluewater and spent two evenings there (without boys of course who usually give up about an hour there). So my generalisations for the week:
a) Girls love shopping (especially clothes, especially if expensive) – Boys are much more targeted in their shopping (and faster)
b) Boys prefer to play Xbox or Playstation – Girls prefer to play WII (both got plenty of outings during the week).

COSTCO

We finally took the plunge and signed-up for the second best wholesaler after Makro – Costco (although since we signed up, Joseph has been finding many advantages of Costco over Makro). When we went first time, we were like: “Look, look, look at that; that is so good. That works out so cheap.” And that is before mentioning the American sizes (and prices) in their restaurant.
As a result, we now have (amongst other things) a box of concentrated washing powder that should last some 4.5 years, plenty of diet coke, a massive keg of pretzels and many other lovely delicacies.
Preclíky a pro porovnání velikosti plechovka Coly. Our new favourite snack (with a can of Coke for comparison).

Narazili jsme také na prkénka JOSEPH.

And some JOSEPH chopping boards.

Do Makra jsme se zatím nedostali (už by to i šlo, jen zorganizovat pár mých faktur), ale zapsali jsme se do podobného obchodu nazvaného Costco. Při první návštěvě to bylo to samé: “Koukej na tohle. A co tadyto. To vyjde na polovinu ceny v supermarketu.” A to už ani nemluvím o amerických porcích a cenách (i když omezeném výběru) v jejich restauraci. Takže teď po několika návštěvách máme krabici prášku na prádlo, který podle mých výpočtů vydrží tak 4,5 roku, aviváž tak na rok a půl (ne tak velká, jako spíš koncentrovaná), nepočítaně koly a ohromnou nádobu plnou prezlíků (ne českých, takových těch zamotaných).

Visitors 1 Návštěva 1 Lada & Lada

Visitors 1 : Lada and Láďa
After a long break, we finally had some more visitors. Lada and Lada (Lada and Láďa in Czech so slightly less confusing) stayed with us for about a week in late August. It was great because after very long time I actually did some proper sightseeing again (realising that I have not been by places as Trafalgar Square for years). Wing’s Chinese in Docklands was a great success (I hope). We also went to the seaside – on one of the coldest August day possible and (while English people wore jackets, hats and wellies) Lada, Lada and Joseph swam in the sea (I must confess, I chickened out).


Návštěva 1
Konečně jsme po dlouhé době měli opět návštěvu – Ladu a Láďu. Byla to příležitost po dlouhé době se opět podívat na památky a vyzkoušet si jiný než pracovní Londýn. A bylo to skvělé, takže přemýšlíme, že bychom se tam s Joskou měli občas vypravit i bez návštěv – nepotřebujeme přece výmluvu. V deštivý a větrný den jsme se také vydali “na pláž” do Whitstable. A tak zatímco angličani se balili do bund, čepic a gumáků, Lada, Láďa a Joseph si šli zaplavat (já to tedy vzdala a namísto toho se snažila za slabého signálu řešit problém s kolegyní, která se rozhodla, že den mé dovolené je nejlepší dobou k dotazům o jedné firmě).
Takže, děkujeme moc za návštěvu, moc jsme si vás užili. Kdo je další?

Businessman Joseph

Jos trading
Jos has been for some time making some extra pocket money by fixing things, re-selling things for his friends, ordering stuff for them from Amazon and charging for the privilege, spotting things at car boot sale and then selling them online but this summer he started more serious business. He buys CDs/DVDs from car boot sale for as little as possible (never going above 25p per disk – he is getting very good at haggling) and then selling them online. This means that we now tend to return from car boot sales with the car boot half full with disks and spend most of Sunday afternoons entering the barcodes from disks onto a website that buys them. Then you just box the disks up and the company sends a courier to collect them. And two weeks later Joseph receives a nice fat cheque in the post. His record for one week so far (one Sunday, two boot sales) was a profit of £160 – not bad. Only pity that the weather is now getting worse and this cannot be done all year round.

Josephovo obchodování
Joseph už si nějakou dobou přivydělával opravami různých elektronických hračiček, prodáváním/kupováním věcí přes internet pro kamarády (má na to i sazby), výhodným nákupem na burze a pak prodáním online (za server za pět liber na amazonu dostal čtyřicet), ale tohle léto začal vážnější podnikání. Na burze začal co nejlevněji skupovat cédéčka (nejde nad 25 pencí za jedno a stal se z něho docela tvrdý smlouvač), která pak prodává po internetu. Takže se z každé burzy vracíme tak s půl kufrem auta disků a většinu nedělního odpoledne strávíme zadáváním čárových kódů. Pak už to jen všechno dát do krabice a, když má disků víc než sto, což je skoro vždy, společnost pro to i zdrama pošle až do domu kurýrní službu. A za pár týdnů mu přijde šek s platbou. Nejvýhodnější týden to byl zisk asi 160 liber (sice jeden den, ale dvě burzy) a průměr je tak kolem stovky. Škoda jen, že se nám teď bude horšit počasí a že to není podnikání celoroční.

Brownie and Pepper Brownie a Pepř

Brownie and Pepper– at their best
So that you do not think that Brownie only causes trouble, here are some pictures to show him on his best (and cutest behaviour). How could you be angry with him? And so that Pepper does not feel left out, there is one of him and Joseph.

Brownie a Pepř– nejen potíže
Abyste si nemysleli, že Brownie jen zlobí, tady je pár obrázků, když se chová dobře (a roztomile). Jak by se na něj člověk mohl zlobit (dlouho)? A aby to nevypadalo, že zapomínáme na Pepře, mám dnes i jednu jeho fotku.

PYO Vzpomínky na léto 2: Nasbírej si

PYO
So we can grow our fruit and veg (we love doing that and especially the brussel sprouts are looking great), buy it in a supermarket (better quality, higher price), buy it in a market (mostly much lower price but most of it will not last more than a day or two) or through the summer you can pick your own at selected farms.
We surely made a good use of this. There is a PYO farm in Wilmington right next to the car boot sale (how convenient for us). We made quite a few visits for strawberries, gooseberries (funny thing is that English people do not really like gooseberries, they only use them for cooking so on all three gooseberry visits we were the only people picking them), raspberries and sugar snap peas (unfortunately we were too late for asparagus). Joseph usually spends the whole picking time refilling his tummy so we really get a good value for money.
Once we get home, Joseph tends to spend the rest of the day (and the next one) making strawberries with whipped cream (from a tube) and vanilla sugar.



PYO čili Nasbírej si své vlastní
Takže občas si nějaké ovoce a zeleninu vypěstujeme (letos se zvláště daří kapustě), nějaké nakoupíme v supermarketu (lepší kvalita, ale vyšší ceny) či na trhu (ceny vskutku lidové, tedy většinou, ale trvanlivost tak do dvou dnů, nejde totiž o trh farmářský, ale spíše lidí, co odněkud skupují nestandardní ovoce/zeleninu, které by nešlo prodat v supermarketech). V létě je to však jiné. Po celé Anglii (tedy té venkovské) jsou farmy, kde si člověk může nasbírat, co jim zrovna dozrává či dorůstá. Máme jednu výbornou poblíž (hned vedle jedné z burz) a letošní léto jsme tam byli skoro každou neděli.
Člověk dojede, zaparkuje, u budky sdělí, co by tak chtěl sbírat (na té naší je hlavně všemožné ovoce, chřest, hrách, dýně), dostane košíček a už se sbírá. Když se nasbírá, kolik člověk chce, pán/paní u budky to zváží, zaplatí se a vitamíny jsou vaše. Výhodou je, že se platí až podle hmotnosti při odchodu (a naštěstí hmotnosti košíčku a né nárůstu té vaší). Takže člověk může pěkně ochutnávat. Joseph většinou ochutnává tak, že je jeho košíček při odchodu skoro prázdný (aby té návštěvy pěkně využil, nejspíš sní alespoň dvakrát tolik, co si odnášíme). Naše hlavní návštěvy letos byly pro jahody, maliny (ostružiny odmítám kupovat, protože tu rostou všude plané), hrášek a hlavně angrešt. Kupodivu asi po čtyři týdny, kdy dozrával angrešt, jsme byli na políčku s ním vůbec jediní – angličanům syrový vůbec nechutná.
Po příjezdu domů se pak Joseph další dva dny bavil výrobou jahodových pohárů se šlehačkou s vanilkovým cukrem. A že jich udělal pár.

Memories of summer 1 Vzpomínky na léto 1

Brownie and “camping”
The start of the summer was lovely – nice and hot. We hence decided to take a little mini-holiday in the garden consisting of building our plastic swimming pool (some 10 feet long, so not bad) and a tent. However, we did not count on Brownie and his eagerness. He swimming pool was gone even before I inflated the floor, you would never believe how a dog could love the taste of plastic. The tent lasted a bit longer although the picture that you see already has Brownie-added ventilation in the roof. So unfortunately both the pool and the tent ended up in the bin. Next camping will be Brownie-free.


Brownie a „stanování”
Měli jsme krásný a velice teplý začátek léta, takže jsme se toho rozhodli využít a postavit si na zahrádce bazén (asi tak třímetrový) a stan. Nepočítali jsme však s Browniem a jeho chutí pro cokoli plastového (či látkového / koženého, kabelového, ...). Bazén měl v sobě díry dřív, než se mi podařilo nafouknout podlahu. Stan vydržel o trochu déle (ale mluvíme tu o dnech spíš než týdnech), i když ten na obrázku už má také Browniem vyrobené střešní větrání. Takže bazén i stan skončily v popelnici. Příště budeme stanovat bez Brownieho.

Sourdough Kváskový chléb

Rye bread (sourdough)
While many visitors to Britain enjoy English bread (I am talking about the one intended for toasting – tasteless, colourless, flavourless; there are some other types which are edible), I am still missing “proper” bread.
Proper meaning rye (which as my research discovered is not pure rye but a mix of wheat and rye).
So after making pepper, paprika, grilling spices, … breads in my breadmaker, we found some excellent advice on making starter (it only takes 3 days) and then the actual sourdough bread. (http://www.rivercottage.net/recipes/river-cottage-sourdough) Our first trials took place in winter/spring and due to my energy saving policies did not go too well (the starter needs temperature around 20 degrees Celsius to grow) but the summer lot went much better (although the pictures are of our first starter and the first loaf of the sour dough bread).
Joseph finds it really amusing because when you add flour to the starter (mix of water and rye flour), it is called “feeding” it. So we call the starter our pet and he asks whether I fed the pet.

Normální (kváskový) chléb
Zatímco některým lidem (včetně mamky a Honzíka) anglický chleba celkem chutná, jedna z věcí, které mi občas chybí je „pořádný“ chleba. Pořádný znamená mimo jiné s kůrkou a hlavně s trochou chuti.
Posledních pár měsíců se nám sice dařilo péct chleba tisíce chutí – tak třeba pepřový, s grilovacím kořením, s vločkami, s olivami; ale teď jsme narazili na pořádné recepty na kvásek a kváskový chléb.
První pokusy (viz obrázek) probíhaly v zimě a díky mému programu spoření plynu se kvásku moc nedařilo (musí mít kolem 20 stupňů a náš termostat byl v různých částech dne na 17 (když tam nejsme) a 19 stupních), ale teď v létě je to už jiná. Kvásek jen letí.
Josephovi se líbí, že při každodenním přidávání mouky do kvásku se říká, že se tento krmí. Takže o kvásku mluví jako o našem dalším zvířátku. Recept na kvásek je zde http://domacipekarny.dama.cz/recept.php?r=3483.

Joseph's savings Pokladnička

Coins machine
Many years ago we got a large keg of pretzels. Once the pretzels were eaten, this became Joseph’s collection box for smallest coins (mostly 1 and 2 pennies). And he collected and collected. A couple of weeks ago Joseph decided to get rich by cashing his collection (and it was not easy dragging the coins to the coins counting machine in the supermarket). These are pictures of his grand total.

Pokladnička
Před mnoha lety jsme si pořídili velikánský soudek plný preclíků. Preclíky jsme snědli (jelikož byl soudek opravdu veliký, trvalo to nějaký ten týden) a ze soudku se stala Josephova pokladnička na nejmenší mince. Mince se hromadily a hromadily, až se Joseph před pár týdny rozhodl, že nastal čas úspory zúročit. Soudek s mincemi jsme přepravili do supermarketu (a nebylo to vůbec snadné, vážil už nějaké to kilo), tam totiž mají mašinu na počítání mincí (sebere drobné a vrátí poukázku na hotovost – samozřejmě za určité procento). A tady jsou obrázky výsledků Josephova šetření.

Kitchen - Pizza Express doughballs Z kuchyně - minidamalánky

Kitchen – doughballs
Another one of our kitchen experiments – this time Pizza Express dough balls with garlic dip, yummy, yummy. Sainsbury’s make a copy which is not as expensive as Pizza Express nor is it as tasty.
We managed to find a recipe on http://answers.yahoo.com/question/index?qid=20080823040333AAz8UEe and there we are (also using this opportunity to try out a new silicon board that I got from my mum – works really great).

Z kuchyně – minidalamánky s česnekovou pomazánkou
Tak máme tu další z našich kuchyňských pokusů. Restaurace Pizza Express má ve své nabídce velice dobré „minidalamánky“ (doughballs) s česnekovým máslem. Velice dobré, ale ne zrovna nejlevnější. Supermarket Sainsbury’s začal prodávat jejich kopii, která je cenově přijatelnější, ale zase už ne tak chutná. Joseph tedy na internetu našel recept na „originální“ produkt. Tady je pár obrázků (při této příležitosti jsme vyzkoušeli nový rolovací silikonový válek od mamky – funguje skvěle, nic se nelepí, takže po použití stačí rychlé otření, srolování a po ničem není ani stopy).
Recept (anglicky) je na http://answers.yahoo.com/question/index?qid=20080823040333AAz8UEe.

Jak jsem pěstovala angrešt Gooseberries

Jedním z mého oblíbeného ovoce je angrešt. Jelikož už máme dvě jablůnky a švestku, které úspěšně rok po roce ovoce mají spousty, před pár lety jsem začala zkoušet právě i angrešt. Ostružiny nám tu rostou divoké, tak jsem k němu ještě většinou přidala maliník a červený rybíz, ty má zase oblíbené Joseph. Výsledky mého zahradničeni.

Rok 1 = dva angrešty zcela odmítly růst a uschnuly

Rok 2 = angrešty úspěšně zničené slepicemi a hlemýždi

Rok 3 = Hurá, uzrály nám první čtyři kuličky angreštu.

Jestli to takhle bude pokračovat, do deseti let nebudu vědět, co s tím vším angreštem dělat.

Gooseberries are one of my favourite fruits. We already have some pretty good apple trees, plum tree and blackberries (these are of course wild as almost everywhere in England) so many moons ago I decided to try some gooseberry plants as well. And it went like this

Year 1 - two gooseberry plants simply refused to grow and dried out

Year 2 - chickens and snails managed to distroy my second lot

Year 3 - Hooray, we harvested the first four gooseberries (and lovely they were).

If this trend continues, I am not sure what I will do with all those gooseberries in ten years' time.

Do toho ... England, England

Tentokrát jen pár obrázků. Josephova příprava a výzdoba na MS ve fotbale. Bohužel šla brzy dolů.

Joseph's support (and decorations) made no difference to England's early exit from this year's World Championships.