08.05.09

Jak nás zasáhla prasečí chřipka, první část, snad také poslední

Tak, Británie je jednou ze zemí, která už má pár potvrzených případů prasečí chřipky. Hovoří se o ní všude, vláda každé domácnosti poslala letáček, jak si lépe mít ruce a odhazovat papírové kapesníčky do koše, a v práci se ve výtazích a na nástěnkách objevily plakáty se zrýmovanými radami k ochraně před chřipkou. A ukázalo se že oprávněně.
Jen jsem dnes večer položila telefon po hovoru s mamkou, zvoní telefon. Kdopak to tak asi volá v pátek v osm večer? Ukázalo se, že je to můj manažer. Máme totiž v práci systém, že každý musí být vždy kontaktovatelný pro případy pohotovostních situací (telefonem na pevné lince či mobilu), dvakrát do roka se to pak obvykle testuje tak, že probíhá telefonní kaskáda. Říkám si, to je podivné, že kaskádu zkoušejí v pátek večer, člověk by řekl, že lidi mají spoustu jiných věcí, které by se daly dělat. Ale vzkaz byl tentokrát následující: Toto je opravdová a ne zkušební kaskáda, protože FSA má první potvrzený případ prasečí chřipky. Je to někdo v jiném oddělení, než pracuju, i když se oficiálně neví kdo, tedy zatím. Zatím bude FSA v pondělí pracovat jako normálně, ale kdokoli, kdo se necítí přes víkend dobře, nemá v pondělí chodit do práce. Stejně tak kdokoli, kdo byl v kontaktu s někým z USA, Kanady a Mexika (to bych řekla, bude pěkných pár lidí).
Joska pravil, že kdybych se náhodou v práci nakazila a on se nakazil také, stal by se hrdinou školy, protože by ji na týden zavřeli (to jen na ukázku jeho občas černého smyslu pro humor).
Ale nebojte se, nekašlu a nesmrkám. Planý poplach.

Žádné komentáře:

Okomentovat